S čím vším jsem jezdil

Řidičák jsem získal jako příslušník vojsk PS v Sušici 02.12.1959, po absolvování tvrdého patnácti-denního auto kurzu. Když píši tvrdého tak opravdu tvrdý byl. Den začínal budíčkem v 04.00 hodin. Od 04.30 do 07.30 jízdy v terénu. Půl hodiny na snídani a od 08.00 do 12.00 teorie na učebně. Půl hodiny na oběd, poté do 17.00 opět jízdy a po večeři do 21.00 dílny. Plných patnáct dnů, včetně sobot a nedělí. Na jízdách jsem vystřídal všechny nožné typy vozidel, jenž v té době využívala armáda. Nejvíce se nám zamlouvaly jízdy s autobusem Praga RND (viz foto níže). Ti mladší si potřebují uvědomit, že v té době neexistovalo něco podobného, jako jsou posilovače řízení, posilovače brzd, nebo synchrony v převodovce. Takže přeřadit z trojky na dvojku bez "očesání zubů v kolech převodovky" nebylo až tak jednoduché. To se muselo hezky s "meziplynem", aby se srovnaly otáčky motoru a převodovky. Ale odhadnout kolik přesně dát meziplynu to vyžadovalo velkou zkušenost. Po  jízdách s tímto předpotopním autobusem, nám potom jízda u zkoušek, kterou jsme dělali s nákladní Tatrou 111, připadala jako jedna velká legrace.

Dole jsem vybral několik fotografií vozidel za jejíchž volanty jsem seděl. Ne všechny fotky jsou mých vlastních vozidel. Na druhou stranu zde chybí některé typy, jejichž fotografie jsem nikde nenašel. Například motocykl Jawa 500, dvouválec, čtyřtakt, na svou dobu něco extra. 160 km/hod. - cestovní rychlost. Nenašel jsem nikde VAZ 1500. To sice byla vylepšená kopie Fiatu 124, ale v té době vynikající auto. Je zajímavé, že pozdější VAZ 1600, již tak dobrý nebyl. Zrovna tak nemám fotku mého prvního BMW 318, které jsem koupil v roce 1990 v Německu za 500 DM. Musel jsem do něj hned vrazit 10.000.- Kč, aby z toho bylo auto. BMW se pak stala mou značkou na dalších 16 let a do dnes lituji, že jsem v roce 2001 prodal svou poslední 525i a vyměnil za korejský Hyundai Sonátu, kterou mám dnes. Život jde dál a Sonáta po krupobití šla na vrakáč a dnes mi její služby poskytuje Ford Mondeo Tourer.

Klik pro zvětšení
Bojové auto Škoda Tudor, zvaný "Boják". Žádné topení, žádné ostříkovače, žádný "tapecírung". Prostě "boják"

Klik pro zvětšení
Praga RND, s kterým jsem se naučil řídit. Hrozný popojíždědlo. Bez posilovačů, bez synchronů, slovem strašný automobil.

Klik pro zvětšení
TATRA 111. Auťák, s kterým jsem dělal zkoušky. Na svou dobu "klasa". 12 válců, vzduchem chlazený motor, přední, zadní náhon, redukce převodů, uzávěrka diferenciálu

Klik pro zvětšení
Po Tudoru přišel GAZÍK. Mělo to být něco jako JEEP, ale nebylo. Do terénu moc těžký.

Klik pro zvětšení
Tato TATROVKA nemá s vojnou nic společného. To bylo auto mého táty (1938) a ten pan vlevo je on.

Klik pro zvětšení
Slavná, v terénu nepřekonatelná PRAGA V3S. Neznám terén, který by nevyjela nebo kde by zapadla.

Konec vojny a jsem zase mezi normálními lidmi.

Klik pro zvětšení
Moje první vlastní popojíždědlo, skútr ČEZETA 175. Docela hezky se s tím jezdilo.

Klik pro zvětšení
1964 - moje první vlastní auto Škoda Felicie. Na svou dobu perfektní sporťák. Na zimu laminát, na léto shrnovací plátěná střecha, motor s dvěma karburátory, slovem pochoďák.

Klik pro zvětšení
Kluci povyrostli a Felda byla malá. Přišel Moskvič 407. To co vidíte není můj Moskal, ale stažený z Internetu. Já ho měl v hezčím stavu.

Klik pro zvětšení
První služební Volha 21 Pohodlný, naprosto spolehlivý držák. První větší oprava výměna tlumičů po 120.000 km., jinak nic, jen výměna gum

Volhy jsem vystřídal dvě a jednu M 24. Celkem jsem na nich odjezdil něco přes 300.000 km a nikdy jsem na ně nedal dopustit. T-603 vpravo, byla v 70 létech luxusním autem. Za dobu mého působení v Pragocaru jsem vystřídal dvě a odjezdil s nimi bez nehody a závad něco přes 200.000 km.

Klik pro zvětšení
T 603. Na svou dobu rychlé pohodlné auto. Motor vzduchem chlazený tří litr, osm válců do V, uložený vzadu.

Konec práce řidiče z povolání, zpět k vlastním samohybům

Klik pro zvětšení
Wartburg 353 Sice dvoutakt, ale prostorově vynikající a pohodlné auto.

Klik pro zvětšení

Zpět ke čtyřtaktům.Škoda 100 Nic moc, ale na moje jízdy po Praze a okolí stačila.

Klik pro zvětšení
Podstatně lepší Škoda 120 GLS. Na svou dobu hezké, rychlé a pohodlné auto

ČSAD - náklaďáky s kterými jsem se jen občas svezl

Klik pro zvětšení
AVIA - Furgon V podstatě náhrada za již zastaralou Tatru 805. Jako všechny Avie, kopie Renaulta.

Klik pro zvětšení

Lehké nákladní auto AVIA 31 Letňanský výrobek v licenci Renaulta

Klik pro zvětšení
Návěsová souprava LIAZ. Sice nemohl konkurovat Volvu, nebo Mercedesu, ale svou úlohu plnily Liazky dobře.

Začala éra mého podnikání a éra mých BMW

Klik pro zvětšení
Druhý můj bavorák BMW 520i. Šestiválec, dvou litr, vynikající vlastnosti. Projel jsem s nim Německo, Švýcarsko, Itálii, Francii, Španělsko.

Klik pro zvětšení
Můj poslední bavorák BMW 525i.  Krasavec, s nímž jsem najel 200.000 km. Německo, Rakousko, Polsko, Bělorusko, Rusko. Pohled z boku.

Klik pro zvětšení
Museli mi ho ukrást, abych ho pak, když se náhodou našel, prodal. Do dnes toho lituji.

To je jen malá ukázka vozidel v kterých jsem seděl za volantem za dobu 48 let co vlastním ŘP. Motorky od Babety přes pověstného "Péráka" a "Kývačky", osobní auta snad všech značek, které se vyskytovaly v ČR. U náklaďáků Pragovky RN, RND, to byla vojenská vozidla v létech 1956-1960 a moře dalších "kočárů silnic". Mám najeto cca 1,5 milionů kilometrů, zaplať pánbůh zatím bez vážnější nehody, nepočítám-li pleskance s promáčklým blatníkem. Dnes již skončila moje éra točení kilometrů. Podnikám na Internetu a auto využívám k jízdám jako svátečný řidič. Moje stávající "plechovka" je Ford Mondeo Tourer - obsah 1800, 16 ventilů, r.v. 1997, koupená u Němců od původního majitele a jsem s nim zatím spokojen. Takhle vypadá: Mondeo bok, nebo Mondeo záď. Děkuji vám za návštěvu této stránky.  

Prosím nekopírujte tyto fotky. Jsou to převážně moje vlastní z mého alba. Děkuji.