Autor: Dr. Jack Rasmus, 27. 02. 2022
Uvažovat o ekonomických důsledcích války na Ukrajině je možná poněkud předčasné, protože ruská invaze trvá teprve necelý týden. Nicméně určité obrysy toho, kam se věci ubírají, jsou možné. S touto výhradou jsou níže uvedeny některé první úvahy o pravděpodobných – v některých případech již nastalých – ekonomických důsledcích války pro Rusko, Evropskou unii a USA.
Hospodářské důsledky pro Rusko
Bezprostředním dopadem na ruskou ekonomiku byl v prvních dnech prudký propad na akciových trzích a trzích s finančními aktivy. Investoři začali vybírat peníze a utíkat na vedlejší kolej, aby vyčkali dalšího vývoje. Z toho by se však nemělo dělat příliš mnoho. Deflace cen finančních aktiv je pouze papírová hodnota a nemá až takový dopad na ruského spotřebitele nebo jeho celkovou ekonomiku.
Velký kolaps finančních trhů je obvykle doprovázen poklesem hodnoty měny dané země a ruský rubl nebyl výjimkou. I on se propadl. Propad měny znamená, že země musí za dovoz zboží platit více. Stávající dovozní kontrakty se však cenově nemění. Dochází tedy ke zpoždění nových kontraktů, které odrážejí zvýšení ceny až po skončení platnosti předchozích kontraktů. Dochází tedy ke zpoždění inflačního efektu způsobeného poklesem měny země. To však nemusí bránit maloobchodníkům, aby v mezidobí zvýšili ceny v očekávání zvýšení dovozních nákladů v důsledku poklesu ruské měny. Stručně řečeno, určitá inflace je okamžitým efektem, který se později zvýší.
Ke kompenzaci inflačního efektu by Rusko mohlo zavést určité cenové kontroly, aby omezilo dopad na spotřebitele u základního spotřebního zboží. Stejně tak může centrální banka podniknout kroky, které by propad měny podpořily. Vláda může dokonce zasáhnout a nakoupit některé strategické akcie, aby zmírnila pokles akciového trhu, pokud bude chtít. Japonsko nakupuje akcie již několik let, aby podpořilo své finanční trhy. Zdá se, že ruská centrální banka podnikla kroky ke stabilizaci rublu. Zatím však nedošlo k žádným opatřením na kontrolu cen nebo podporu akciových trhů.
Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je spíše otázkou, jaké dopady bude mít zvýšení sankcí ze strany USA a zemí NATO a EU na ruskou ekonomiku.
Sankce na toky ruského zboží (vývoz a dovoz)
Existují sankce na toky zboží a služeb, sankce vůči jednotlivcům a sankce zaměřené na bankovní toky a toky peněžních kapitálových investic a na mezinárodní platby.
Tradičně se sankce USA zaměřují na přerušení toků zboží (výrobků) do Ruska a z Ruska. To znamená dovoz ze zbytku světové ekonomiky do Ruska (příliv) i vývoz z Ruska (odliv) z Ruska do zbytku světové ekonomiky.
Snížení dovozu do Ruska by mělo za následek snížení nabídky daného produktu v Rusku, a tedy zvýšení jeho ceny, tj. vyšší inflaci. Snížení vývozu z Ruska může znamenat pokles výroby v Rusku, a tedy propouštění v postižených odvětvích. K negativnímu dopadu na výrobu a zaměstnanost však dochází až se značným časovým zpožděním. Dopad na dovoz závisí na tom, jak velké zásoby si země, Rusko, před sankcemi vytvořila. Dopad sankcí na toky zboží tedy obvykle trvá týdny a měsíce, stejně jako následný vliv na inflaci a nezaměstnanost. Mezitím existuje řada „obchvatů“, které by Rusko mohlo zavést, aby zajistilo tok klíčového zboží prostřednictvím alternativních obchodních kanálů. Rusko by mohlo pokračovat v nákupu nebo prodeji prostřednictvím třetí země, především Číny.
V dlouhodobějším horizontu má snížení ruského vývozu v důsledku sankcí za následek, že Rusko vydělává méně v zahraničních měnách (zejména v dolarech). Přerušení prodeje ruské ropy a plynu by připravilo Rusko o hlavní zdroj výdělku v zahraniční měně, který je potřebný pro obchod s dalším zbožím a službami. Odříznutí Ruska od získávání dolarů z prodeje ropy a plynu by bylo obzvláště významné, protože 85 % všech světových transakcí s ropou se uskutečňuje v celosvětové obchodní a rezervní měně – tj. v americkém dolaru!
Toto odříznutí by vážně narušilo celosvětové dodávky ropy i její ceny. Rusko je druhým největším producentem ropy na světě a denně vytěží více než 10 milionů barelů. (USA jsou díky technologii frackingu první a běžně produkují 11 milionů denně). Přerušení prodeje ruské ropy sníží celosvětovou nabídku ropy přibližně o 15 %. Snížení nabídky o 15 % má za následek masivní rozkolísání ropných trhů a pravděpodobný historický nárůst ceny ropy. Ceny benzínu u pump v USA by mohly vzrůst o 1 dolar za galon nebo i více.
Spojené státy jsou sice největším producentem ropy, ale nakupují ji i z jiných zemí, zejména z Kanady, Mexika a částečně i z Ruska. Proč tomu tak je, když jsou největším producentem? Protože americké ropné společnosti vyvážejí velké množství rafinovaných amerických ropných produktů do zbytku světa a zároveň dovážejí surovou ropu. Není známo, jaký dopad by mělo 15% snížení celosvětových dodávek ropy na ceny ropy v USA nebo na ceny ropy ve světě. Muselo by dojít k zásadní restrukturalizaci a posunům na trhu. To nemusí proběhnout hladce. Narušení by mohlo být chaotické. Proto se USA a EU zdráhají zaměřit se na dodávky ruské ropy a plynu do Evropy.
To přináší dvě oblasti, které mohou být sankcemi vůči Rusku rovněž ovlivněny: dopad pozastavení rusko-německého plynovodu Nordstream 2 a možné důsledky rozhodnutí USA/NATO/EU odepřít Rusku přístup do mezinárodního platebního systému SWIFT. Podívejme se na možné dopady obou těchto opatření na Rusko i zbytek světa.
Plynovod Nordstream 2
V médiích se hodně mluví o rusko-německém plynovodu Nordstream 2. Abychom poslouchali americká média, Biden jeho tok plynu natrvalo uzavřel. Ale jak lze uzavřít něco, co ještě ani nebylo otevřeno? Přes Nord 2 zatím žádný plyn neproudí. Navíc německý kancléř Olaf Sholtz pouze naznačil, že Nord2 nebude v dohledné době otevřen. Jeho provoz byl pozastaven. Nikoliv uzavřen. Německo je přitom z více než 50 % závislé na zemním plynu z Ruska. To se v nejbližší době nezmění, protože těchto 50 % získává ze 7 plynovodů, které vedou přes Ukrajinu do jihovýchodní Evropy a odtud do Německa.
Další plynovody proudí z Ruska přes Turecko do Evropy. USA ani Evropa o uzavření těchto plynovodů nehovoří. Rusko tak bude i nadále získávat významné devizové příjmy z prodeje plynu do Evropy. Ve skutečnosti může získat ještě větší příjmy z plynu, protože ceny plynu rostou a prodaný objem bude za vyšší cenu.
Sankce jsou tedy pro Nord2 irelevantní, protože neexistují. Existuje pouze „odstavení“ plynovodu Nord2, který zatím plyn ani nedodává.
Hodně se mluví o tom, že USA a další země (Katar, Ázerbájdžán atd.) poskytují Německu a Evropě zemní plyn namísto Nord2. To je však z krátkodobého hlediska irelevantní. Německo nemá přístavní zařízení, která by přijímala americký zkapalněný zemní plyn (LNG). A vybudování těchto zařízení bude trvat pět let. Kromě toho bude Kataru a dalším zdrojům trvat dva roky, než jen rozšíří svá těžební zařízení, aby mohly vyrábět další plyn, který by prodávaly Německu.
Je třeba také poznamenat, že veškerý současný příliv ruského zemního plynu do Evropy pochází ze stávajících sedmi plynovodů, které proudí přes Ukrajinu do východní Evropy a odtud do Německa a na západ. Několik dalších plynovodů proudí do Evropy přes Turecko. Není jasné, zda mají americké sankce za cíl přerušit i tento tok plynu. V současné době údajně celá Evropa získává 40 % plynu z těchto plynovodů. Přerušení tohoto spojení znamená pravděpodobný kolaps průmyslu EU.
USA se již léta snaží přimět Evropu, aby místo ruského plynu kupovala ten americký. Americký plyn je několikanásobně dražší kvůli nákladům na přepravu a nutnosti přeměnit jej na kapalnou formu (LNG) a poté opět na plyn při vykládce v evropských přístavech. Když USA za Obamy zavedly rozsáhlé frakování, výrazně to zvýšilo těžbu zemního plynu (a ropy) v USA. Vývoz této ropy a plynu slouží k tomu, aby se zabránilo přebytku nabídky v USA, který by snížil ceny v USA. Přimět Evropu, aby kupovala americký plyn, tak zvyšuje zisky amerických energetických společností: dosahuje větších příjmů z prodeje v Evropě a také udržuje vysoké ceny v USA. Dosud bylo obtížné přesvědčit Němce, aby kupovali mnohem dražší americký plyn. Válka na Ukrajině je odpovědí na toto americké dilema. Může nyní přimět Evropu, aby přešla na americký plyn, i když je jeho cena mnohem vyšší. (Podle některých odhadů pětkrát vyšší).
Mezinárodní platební systém SWIFT
Mezinárodní platební systém označuje způsob, jakým se platí za prodej zboží a služeb zemím a jejich podnikům. Platby za nákupy a prodeje – tj. tok peněz – probíhají prostřednictvím sítě propojených globálních bank, z nichž největší roli hrají americké banky, protože většina plateb probíhá v globální obchodní měně, americkém dolaru.
SWIFT je prostředek, pomocí něhož mohou americké banky a vláda „nahlížet“ do globálních mezibankovních transakcí a zjišťovat, která země nebo firma by mohla porušovat oficiální sankce USA. Velké americké banky jsou centrem systému SWIFT a mohou jménem vlády USA určovat porušovatele sankcí. SWIFT však sídlí v Belgii a USA by musely získat na svou stranu EU, aby ruským bankám znemožnily přístup k SWIFTu pro prodej své ropy nebo jakýkoli export. Zpočátku tomu EU – a zejména Německo a Itálie – nebyla vůbec nakloněna. Proto byl SWIFT zpočátku vyňat z Bidenova amerického oznámení o nedávných sankcích. Na druhou stranu politické síly v USA a zejména na Ukrajině a ve východoevropském NATO začaly okamžitě tvrdě prosazovat zavedení sankcí vůči Rusku ze strany SWIFT. Biden a USA se usilovně snažili přimět ostatní země EU/NATO (zejména Itálii a Německo), aby se k nim připojily.
USA se to zřejmě podařilo. Jak tento autor předpověděl již na počátku ruské invaze, USA/NATO zařadí mezi své sankce i odepření SWIFTu Rusku. Jedná se o kvalitativně nový – a riskantní – krok v historii sankcí vůči Rusku. Může se totiž vymstít a způsobit vážné ekonomické dopady na USA, EU a světové trhy s ropou, a tím i následný prudký nárůst inflace související s ropou v celosvětovém měřítku a prostřednictvím cen ropy do ekonomik v podobě všeobecného růstu cen. Inflace, která již všude roste v důsledku strukturálních dopadů na dodavatelské řetězce ze strany Covidu a nedávné recese, by mohla v Evropě a USA a retu globální ekonomiky ještě zrychlit. Toto zrychlení cen by mohlo zastavit nejisté a slabé oživení americké, evropské a globální ekonomiky. Nicméně se zdá, že včetně odmítnutí SWIFTu Rusku s cílem zastavit jeho příjmy z ropy a plynu je na pořadu dne a pravděpodobně v řádu dnů. Političtí váleční jestřábi, kteří prosazují další konfrontaci s Ruskem na Ukrajině, tak mají, pokud jde o SWIFT, vyhráno. Reakce Ruska na tento krok lze očekávat.
Existují způsoby, jak by Rusko mohlo SWIFT obejít. Mohlo by jednoduše při svých transakcích používat čínskou měnu jüan. Nebo by se mohlo spojit s Čínou a dalšími zeměmi a vytvořit paralelní mezinárodní platební systém, který by obcházel SWIFT. Tato možnost byla nastolena a vyzkoušena již v roce 2012, kdy USA uvalily sankce na prodej íránské ropy.
Existuje ještě jedna možnost, jak systém SWIFT „obejít“: Rusko by se mohlo připojit k Číně a používat digitální měnu. Čína je již na dobré cestě k digitální měně, neboť ji v Číně již zavedla.
Ať už budou sankce SWIFT zavedeny brzy (což je pravděpodobné), nebo ne, je jasné, že kontrola USA nad systémem SWIFT – prostřednictvím amerického dolaru a dominance amerických bank ve světě – je klíčovým nástrojem amerického finančního imperialismu. Je stejně důležitá jako kontrola USA nad dalšími globálními ekonomickými institucemi, jako je MMF, Světová banka a americký dolar jako globální obchodní a rezervní měna.
Mnoho amerických společností je vyňato z ruských sankcí
Biden zatím neuvalil sankce přímo na ruskou ropu a plyn, protože by to mělo značný dopad na celosvětové dodávky ropy a její ceny. (Odepření SWIFT by ovšem nepřímo znamenalo významné sankce). Na žádost ropných společností z USA a EU však Biden ropu a plyn ze sankcí výslovně vyňal. Původně byl vyloučen i SWIFT. To však není celý seznam výjimek. Biden v druhý den invaze oznámil, že vývoz hliníku z Ruska je vyňat, poté co se setkal s řediteli amerických automobilek, Boeingu a konzervárenského průmyslu, kteří jsou podle všeho závislí na dovozu ruské hliníkové suroviny do USA. Nejméně 10 % surového hliníku se do USA dováží z Ruska. Evropa je na dovozu ruského hliníku závislá ještě více. Korporátní lobbisté si tedy vymohli výjimku i z ruských sankcí. Lze očekávat, že i další kritické komodity na bázi kovů dovážené z Ruska budou lobbovat a v tichosti získají výjimky ze sankcí.
Ruské bankovní sankce
Biden původně vyhlásil sankce proti ruským bankám, ale v těchto původních sankcích nechal velké díry, které se týkaly dvou největších ruských bank, Sber bank a VTB bank. Tyto dvě banky byly klíčové pro zpracování SWIFT na ruské straně. Je zřejmé, že velké americké ropné společnosti nechtěly rozkolísat světové trhy. Tlak na Bidena se však zvýšil, aby sankce rozšířil. Na seznam byla přidána VTB. Sberbank zřejmě stále ne, i když se to možná změnilo nebo brzy změní.
Bankovní sankce neznamenají jen přerušení toku platebních příjmů z prodeje vývozu z Ruska, ať už jde o ropu a další surovinové komodity a produkci. Bankovní sankce mají zabránit přístupu ruských bank a investorů na finanční trhy na Západě.
Ruské podnikové a státní dluhopisy jsou často iniciovány k prodeji na západě, většinou se objevují na londýnských finančních trzích. Bankovní sankce mají za cíl tuto možnost přerušit. Bankovní sankce znamenají, že může být odříznuta i možnost ruských společností prodávat dluh (dluhopisy atd.) na západních trzích. Stejně tak může být na západě omezeno získávání investičního kapitálu pro ruské začínající společnosti. Podle nových sankcí by byl přerušen i prodej ruského státního dluhu (tj. státních dluhopisů) prostřednictvím zahraničních bank.
Ruská centrální banka by zde však mohla zasáhnout a absorbovat (koupit) jak podnikový, tak státní dluh jako „kupec poslední instance“ v krizi – stejně jako americká centrální banka, FED a další centrální banky na Západě kvůli mimořádným situacím.
Uvádí se, že Rusko v posledních letech nashromáždilo až 680 miliard dolarů v nouzové hotovosti v očekávání, že se vymaní ze závislosti USA a Západu na americkém dolaru a bankovním systému. Tato zásoba hotovosti v likvidních měnách a zlatě je k dispozici jako kompenzace západních sankcí vůči jeho bankovnímu a finančnímu systému. Mohla by být také použita k dotování přechodných ztrát ruských investorů-oligarchů z amerických sankcí uvalených na jednotlivé bohaté podnikatele. Je však třeba také obratem poznamenat, že taktika amerických sankcí se obrací oběma směry: Rusko může na oplátku zmrazit aktiva zahraničních investorů v ruských bankách. A v pěti velkých ruských bankách, které obsluhují obří ruský ropný a plynárenský průmysl, je uloženo mnoho vkladů západních investorů.
Shrnutí ruských sankcí
Shrňme nedávno oznámené Bidenovy sankce: pravděpodobně nebudou příliš účinné – snad s výjimkou rychlého zavedení přístupu k platebnímu systému SWIFT. Sankce na ruský vývoz a dovoz nemají okamžitý účinek a existují „obchvaty“ ze třetích zdrojů, které by západní společnosti (a dokonce i vlády) byly ochotny „odvrátit zrak“, aby zajistily dodávky prodeje kritických ruských komodit. Totéž platí pro sankce vůči ruským bankám a globálním tokům peněžního kapitálu. V dlouhodobějším horizontu dojde k určitým narušením, ale v krátkodobém horizontu to nebude mít na ruskou ekonomiku žádný zásadní dopad. Sankce na zboží a peněžní kapitálové toky mají všechny potenciální možnosti, jak je obejít.
Finanční experti a investoři to vědí. Proto když se finanční trhy v USA a EU při ruské invazi první den nejprve propadly o 800 bodů, finanční trhy se rychle vrátily zpět, když Biden ještě téhož dne oznámil první sankce. Globální investoři vědí, že Bidenovy sankce jsou plné perforací. A pokud není možné vyklouznout z jedné nebo více děr, má Rusko velká zadní vrátka, kterými může vyměňovat peníze a zboží se zbytkem světa. Jmenuje se Čína.
Rusko proto bude krátkodobě zažívat značnou volatilitu na svých finančních trzích a ve své měně. Zažije inflaci – stejně jako všechny ekonomiky na celém světě, protože narušení dodávek komodit (ropy, plynu, kovů, dokonce i obilí a dalších potravin) povede ke zvýšení cen na celém světě. Může dokonce dojít k určitému počátečnímu zpomalení výroby, a tím i k nezaměstnanosti, protože trhy se zbožím, a tedy i poptávka, jsou celosvětově narušeny. Nebude však trpět velkou hospodářskou krizí v důsledku války na Ukrajině. A pokud by k tomuto nejhoršímu scénáři došlo, má k dispozici svou zásobu hotovosti, která údajně činí více než 680 miliard dolarů.
Hlavní divokou kartou amerických sankcí je systém SWIFT. Pokud bude Rusku odepřen, bude si muset vytvořit obchvaty, které budou poněkud obtížnější – buď používat čínský jüan a další měny, nebo se dokonce připojit k Číně a výrazně rozšířit používání digitálních měn v zahraničních obchodních transakcích.
Evropský hospodářský dopad
Stejně jako Rusko bude EU v krátkodobém horizontu zažívat značnou volatilitu finančních trhů a měn. Obojí prudce pokleslo první den invaze a poté se zotavilo.
Evropa je ve srovnání s USA, které jsou největším světovým producentem ropy a zemního plynu, energeticky mnohem nedostatečnější. EU proto zažije výraznější cenovou inflaci způsobenou chronickým a trvalým růstem světových cen ropy a zemního plynu. Předpokládá se, že světové ceny ropy vzrostou ze současných přibližně 100 USD za barel referenční ropy Brent (severomořská) v době invaze na nejméně 120-25 USD za barel. Jak již bylo uvedeno dříve, v kratším časovém horizontu porostou i ceny zemního plynu. A pokud by v delším časovém horizontu musela EU nakupovat zemní plyn ze Středního východu nebo z USA ve formě LNG, budou ceny mnohem vyšší.
Oživení evropské ekonomiky z Covidu je v porovnání s americkou ekonomikou také nejistější. Vzhledem k tomu, že její centrální banka plánuje zvýšit úrokové sazby v souvislosti s růstem inflace, je pravděpodobnější, že toto zvýšení sazeb utlumí oživení reálné ekonomiky rychleji, než by tomu bylo v případě podobného zvýšení sazeb americkou centrální bankou na ekonomiku USA. V EU se také v poslední době mzdy zvyšují pomaleji než v USA. Rostoucí ceny energií a komodit budou i v případě EU více a dříve odrazovat spotřebu domácností. Mohou se také zvýšit ceny potravin, protože EU získává některé zemědělské produkty z Ukrajiny. Stručně řečeno, inflace a větší citlivost reálné ekonomiky EU na úrokové sazby centrálních bank dále zpomalí její hospodářské oživení. Ke zpomalení může přispět i nová varianta Covid Omicron2, která se zdá být ještě nakažlivější než dřívější Omicron a v současné době se rychle šíří v některých částech EU a bude prohlubovat tendence ke zpomalení a oživení ekonomiky v důsledku válečného efektu prostřednictvím inflace a politiky úrokových sazeb.
Evropa také relativně více pocítí dopady ruské reciproční reakce na zmrazení aktiv ruských bank, přístup k ruskému dluhu a exportně-importní sankce vůči Rusku. Evropská ekonomika je s ruskou integrována nejen v oblasti energetiky, ale i v dlouhém seznamu průmyslových a spotřebních výrobků.
Dalším negativním dopadem v dlouhodobém horizontu je, že USA budou pravděpodobně požadovat, aby EU nesla ještě větší podíl na celkové obranné zátěži a výdajích. Přesun daňových příjmů ze sociálních výdajových programů na obranu bude mít za následek čistý pokles reálného disponibilního příjmu mnoha evropských domácností. Stejně jako inflace bude mít i tato skutečnost dopad na spotřebitelské výdaje a zpomalí ekonomické oživení a růst.Vládní dluh a dluh podniků v EU pravděpodobně v dlouhodobém horizontu vzroste v důsledku pomalejšího růstu a inflace.
Stručně řečeno, EU může v důsledku války na Ukrajině pocítit značné negativní reálné dopady na své hospodářství. V krátkodobém horizontu větší volatilita aktiv a měny, ale v dlouhodobém horizontu vyšší chronická inflace, pokles reálných mzdových příjmů, ztráta trhů v Rusku a následné pomalejší hospodářské oživení a růst. Stabilita reakce měnové politiky centrálních bank také není slibná. Zvýší Evropská centrální banka úrokové sazby ve snaze zpomalit inflaci? Když její ekonomika současně zažívá válečný vývoj, který již nyní zpomaluje její oživení a ekonomiku?
Dopad na ekonomiku USA
Stejně jako EU i USA zažívaly výraznou inflaci spotřebitelských cen již před vypuknutím války. Ve skutečnosti byla chronická inflace vyšší než v Evropě. USA jsou sice energeticky nezávislejší než EU, ale přesto se budou muset vypořádat s ještě vyšší inflací v důsledku globálního energetického šoku na trzích s ropou. Ropné společnosti nezvyšují ceny z legitimních důvodů nabídky nebo poptávky, ale proto, že jako monopoly ve svých domovských ekonomikách prostě mohou. To se v ekonomice USA dělo již před válkou na Ukrajině. Nedávná spotřebitelská inflace v USA byla způsobena cenami ropy. Téměř polovina její poslední 7,5% roční míry inflace souvisí s cenami ropy.
Americké finanční trhy v krátkém období také prudce poklesly, ale stejně rychle se zotavily – stejně jako v Evropě a v menší míře v Rusku. Americká měna, dolar, byla méně volatilní než euro a ještě méně než rubl. Americké finanční trhy však mohou brzy pocítit druhý významný negativní dopad březnového zvýšení úrokových sazeb jejich centrální bankou, Fedem. Toto zvýšení sazeb bude pravděpodobně větší, než jaké může přijmout Evropa. Vyšší inflace v kombinaci s vyšším zvýšením sazeb plus válka na Ukrajině tak mohou představovat kombinaci negativních ekonomických událostí, které způsobí druhý volatilnější výkyv na amerických trzích finančních aktiv.
Kombinace zvyšování sazeb, inflace a vnímání války – pokud bude pokračovat a zhoršovat se – rovněž zpomalí oživení americké ekonomiky, stejně jako v Evropě.
Relativně větší dopad na ekonomiku USA ve srovnání s EU bude mít další nárůst amerických obranných/válečných výdajů v důsledku války na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že výdaje Pentagonu v letošním roce již dosáhly 778 miliard dolarů (a více než 1 bilion dolarů za všechny zdroje obranných výdajů USA), lze v důsledku války na Ukrajině očekávat další desítky miliard vojenských výdajů. Tyto výdaje prudce vzrostou ve zbývající části současného fiskálního roku, ale budou pokračovat i poté v dalších ročních rozpočtech na obranu na příští a následující roky. To ještě více prohloubí deficity a státní dluh USA a s vyššími úrokovými sazbami způsobí vyšší náklady na obsluhu dluhu, které ovlivní i pozdější rozpočtové deficity. Rostoucí deficity a dluh – v návaznosti na již rekordní deficity a dluh způsobené politikou související s Covidem – mohou v letech 2020-21 vést k politickým tlakům na opětovné omezení programů sociálních výdajů – tj. k úsporné fiskální politice.
Chronicky rostoucí inflace, škrty ve výdajích na sociální programy a zvyšující se úrokové sazby centrálních bank společně zpomalí již tak nejisté hospodářské oživení. Pokud budou mít všechny tyto faktory závažný rozsah a dosah, může to někdy koncem roku 2022 nebo začátkem roku 2023 velmi pravděpodobně vyústit v dvojitou recesi.
Stručně řečeno, americká ekonomika pocítí přispívající negativní dopady války na Ukrajině v podobě inflace, disponibilních příjmů domácností a nestabilní měnové politiky centrálních bank. V některých ohledech budou dopady války menší než dopady pociťované v Evropě, v jiných ohledech možná závažnější.
Dlouhodobé důsledky pro globální kapitalismus
Globální kapitalistická ekonomika je dnes vysoce integrovaná: V toku reálného zboží a služeb, v tocích peněžního kapitálu mezi finančními trhy, v relativních směnných kurzech měn, v bankovních systémech a úrokových sazbách – a to jsou jen ty nejzřetelnější. Ekonomické důsledky ukrajinské války budou mít dopad na všechny tři ekonomiky – ruskou, evropskou i americkou. Dopady mohou být kvalitativně i kvantitativně relativně odlišné. Ale opatření přijatá proti jednomu z nich mají nevyhnutelné ekonomické dopady na všechny.
Inflace v důsledku eskalace cen ropy a komodit bude mít negativní dopad na všechny. Politické reakce centrálních bank budou plošně slabší. Důsledkem bude pomalejší hospodářský růst, protože dojde k přerušení toků zboží a služeb a problémy v globálním dodavatelském řetězci budou pokračovat a možná se i prohloubí. Válka a hospodářsko-politické reakce USA a EU pravděpodobně urychlí zásadní strukturální změny ve vztazích mezi zeměmi a globálními hospodářskými institucemi.
Uvidíme, zda tyto ekonomiky a globální kapitalistická ekonomika jako taková dokážou zvládnout válečné napětí a jeho následky tak brzy po ničivém dopadu globální krize Covid. Mezitím pravděpodobně nezmizí ani další dva systémové problémy: zhoršující se globální zdravotní krize způsobená neustále mutujícími viry a zhoršující se klima.
Zatímco národy budou nadále bojovat mezi sebou v horkých i studených válkách, válka přírody proti člověku – v podobě chronických nemocí a globálního oteplování – bude rovněž pokračovat. Zatímco národy budou bojovat proti první z nich, druhé se pravděpodobně nebudou věnovat. A pokud ano, scénář pro polovinu století nebude příjemný.
****
Jack Rasmus píše blog na http://jackrasmus.com a každý pátek ve 14 hodin východního času moderuje rozhlasový pořad Alternative Visions na Progressive Radio Network. Připojte se k němu na twitteru a získejte denně aktuální informace na adrese @drjackrasmus. Pravidelně přispívá do časopisu Global Research.
Originál článku a obrázků: Global Research
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
