Autor: Přemysl Votava
Kolem amerického náletu na Prahu se dnes chodí po špičkách, není vhodné o něm příliš mluvit. Tato tragická událost ze 14. února 1945 se stovkami mrtvých dostává stále více ideologický nádech. Historici hledají omluvy, média mlčí. Dokladem zbytečnosti náletu je, že nebyl zničen ani jeden průmyslový objekt. Skutečný důvod náletu nebyl ze strany Američanů nikdy objasněn. Nepadla ani omluva.
Připomeňme si tu událost, po které zůstaly stovky obětí a mnohé následky vidíme dodnes. Velkoněmecká Říše v únoru 1945 mlela už z posledního. Sovětská vojska bojovala 150km od Berlína, Československo si užívalo první pocity svobody, Rudá armáda společně s 1. československým armádním sborem postupovala Slovenskem, osvobozeny byly Košice, Prešov, Poprad, Kežmarok…. Na Krymu skončila Jaltská konference.
14. února 1945 USAAF a RAF poslaly na Drážďany mohutné letecké svazy, 1350 bombardérů, 700 stíhaček. Nálet nepřežilo 30 000 lidí, město hořelo několik dní.
Ten den plakala i Praha. Byla středa krátce po poledni, když zazněly sirény… Přes 60 létajících pevností B-17 svrhlo na Prahu 52 tun pum. Nálet si vyžádal 701 mrtvých, 1400 zraněných, 200 domů bylo zničeno, stovky dalších poškozeny. Nejvíce utrpěla oblast kolem Karlova náměstí, Nového Města, Vinohrad, Nuslí,…. Zcela vyhořel vzácný benediktinský klášter Na Slovanech, založený císařem Karlem IV. roku 1347.
I v březnu 1945, velice krátce před koncem války, byla Praha opět cílem amerických náletů, zasaženy byly strojírenské objekty v Libni a Vysočanech. Nálety na Prahu přinesly 1000 mrtvých a 2000 zraněných. Také devastující americký nálet na plzeňskou Škodovku 25. dubna 1945, pouhých 10 dnů před osvobozením Plzně, vyvolává vážné pochybnosti o skutečném pozadí tohoto činu.
14. února slaví mladí lidé sv. Valentýna, ve stejný den před 74 lety umírali mladí lidé i děti na prahu svého života. Mezi nimi byla i 17letá nadaná klavíristka Eva Ladová, dcera malíře Josefa Lady, zabila jí americká bomba poblíž Emauz, když hledala své rodiče.
Její smrt a smrt i těch ostatních z února 1945 byla jen maličkou kapičkou hrůzy, kterou museli prožívat lidé ve Varšavě, Stalingradu, Hamburku a v dalších místech, přes které se přehnala „totální“ válka.
Dnes se opět bubnuje, armádní kolony brázdí Evropou, zbrojní rozpočty rostou. Uvědomujeme si, že příští válka by byla ještě více zničující?
Zdroj: Vaše věc
Poznámka Admina: Trochu změněný titulek článku. Všeobecně se tvrdí, že k bombardování Prahy v únoru 1945 došlo omylem, protože si piloti USA, díky špatnému počasí, spletli Prahu s cílem v Německu. Jenomže se našla žena, která to vidí jinak.
Před pětašedesáti lety se Jaroslava Peková dívala z okna karlínského bytu, jak na centrum Prahy dopadají bomby. O padesát let později se náhodou potkala s pilotem, který ji šokoval smutným oznámením: „To já jsem jeden z letců, kteří vám ty bomby na hlavu házeli.“
Jaroslava Peková má jasno, proč k celé události, při níž přišlo o život sedm set Pražanů, došlo. A to nikoli proto, že shodou okolností pracovala jako tlumočnice v americké armádě na posádce ve Vídni, ale proto, že po roce 1990 prováděla po Praze turisty jako průvodkyně.
„Jednou, někdy na počátku 90. let, jsem tu měla autobus plný Američanů. Když jsme byli na Václavském náměstí, kde tehdy při náletu bylo zničeno několik domů, tak jsem jim o bombardování a navigační chybě vyprávěla,“ vzpomíná.
Ve skupině byl i starší muž s manželkou. Vyslechl si vyprávění a pak se prý smutně vložil do hovoru. „Když teď vidím, jak je Praha krásná, tak toho strašně lituji, ale jsem jeden z letců, kteří vám tehdy ty bomby na hlavu házeli,“ řekl prý Američan.
Navigační chybu přitom vyvracel. „Říkal mi: ´Jsme školení, nikdy bychom se takto nespletli. Naházeli jsme to tam, kam jsme měli. Omlouvám se, ale rozkazy jsme poslouchat museli, byli jsme vojáci.
Zdroj informace: iDnes.cz
