Čtenářský poštovní pytel 11. 03. 2023 – otázky č. 3, 4, 5

Autor: Simplicius76

Otázka č. 3

Zdá se, že neoconi z Washingtonu mají v úmyslu vytvořit narativ, že Rusku došla vojenská technika, munice, rakety, dělostřelectvo atd. Aby, až Rusko konečně uspěje, mohli (neoconi) pohodlně obvinit Čínu. Snaží se Spojené státy zastavit proces sjednocování Eurasie?

Vím, že je to mimo diskusi o válce mezi Ruskem a Ukrajinou, ale o co tu skutečně jde; Spojené státy tento konflikt, který vytvořily, prostě neodvrátí a jistě vědí, že z mnoha důvodů nemohou vyhrát. Mohl byste se s námi podělit o své názory na toto téma?

Myslím, že je zcela zřejmé, že USA se samozřejmě snaží brzdit, rozvracet, podkopávat nebo přímo ničit vše, co by mohlo posílit různé „euroasijské“ iniciativy, ať už jde o projekt Jedno pásmo, jedna cesta, nebo konkrétněji o vztahy mezi Čínou a Ruskem atd.

Pokud jsem správně pochopil smysl vaší otázky, která zřejmě zní, proč USA pokračují v tak flagrantním, obsedantně bezohledném postupu, když jistě musí vnímat, že jejich vítězství není pravděpodobné.

No, hlavním důvodem je prostý fakt, že pro USA ve skutečnosti má samotná pozemní válka na Ukrajině nejmenší možný význam. Zdaleka nejdůležitějšími cíli celé této situace jsou následující:

1. Zničit rusko-německé vztahy,
2. Odpojit Evropu od ruské energetiky,
3. Učinit Evropu naopak závislou na energii z USA,
4. Zbankrotovat a deindustrializovat Evropu, aby zůstala podřízena hegemonistické moci USA.

No a v podstatě ve všech těchto bodech USA uspěly na výbornou. Velkolepé vítězství, které nemá obdoby. A čím déle se jim bude dařit situaci vyostřovat, tím více pozitivních geopolitických důsledků mohou v tomto ohledu sklidit. Pokud jde o to, kdo dostane jakou půdu na Ukrajině, může jim to být takřka jedno. Jistě, bylo by pro ně velmi příjemné získat Oděsu nebo zabránit Rusku, aby ji získalo atd. Ale to bledne ve srovnání s významem zničení všemocného rusko-evropského sblížení a ekonomické integrace.

Doporučuji všem shlédnout tento slavný segment od zakladatele STRATFORu George Friedmana, který vysvětluje podstatu klasického problému:

George Friedman, „Europe Destined for Conflict“
(Evropa odsouzena ke konfliktu).

Otázka č. 4

Kde jsou Čečenci?

Podrobněji jsem o tom psal zde (na mé stránce): Putin, Prigošin, PMC a PMR

Nicméně, abych to v podstatě shrnul – Čečenci tam stále jsou, ale nejsou tak viditelní z několika důvodů:

1) Čečenci jsou lehkou pěchotou, protože většina z nich je technicky vzato z „nepravidelných“ vojenských jednotek, jako je FSVNG, což je „speciální jednotka ruské národní gardy“ a podobně. Což znamená, že obvykle jejich formace nemají „těžké zbraně“ (tanky, dělostřelectvo atd.), no a proto nejsou vhodné pro typy bojů, které nyní na Ukrajině převládají.

Pokud si vzpomínáte, byli významní v Mariupolu, Popasně, Severodoněcku a v dalších podobných městských bojíštích, ale teď je tu jen jeden hlavní městský boj – Bachmut. A na ten už si Wagner takříkajíc „udělal nárok“.

2) Také se domnívám – i když je to můj vlastní názor založený na analýze, že Čečenci byli mírně „omezeni“ stále více uvědomělým ruským ministerstvem obrany, protože Čečenci začali být až příliš razantní a živí a takříkajíc kradli armádě světla reflektorů. Proto jim bylo řečeno, aby se trochu ztišili a byli méně nápadní.

Když se ale podíváte více pozorně, můžete je stále často vidět a to na mnoha frontách. Minule jsem snad psal, jak je asi před měsícem viděli při zajetí elitní ukrajinské 79. výsadkové brigády:

Achmatské síly „Sněžní Čečenci“, postupují západně od Kremennaje, zanechávajíc za sebou mrtvé ukrajinské vojáky.

Prigožin/Wagner se také sblížili s Čečenci, protože právě na ně se Prigožin obrátil se žádostí o dodávky munice, když mu ruské ministerstvo obrany před několika týdny údajně omezilo dodávky.

A konečně se domnívám, že při nadcházejících obléháních velkých měst, která nás brzy čekají, pravděpodobně opět uvidíme Čečence hrát větší a viditelnější roli; tj. ve Slavjansku/Kramatorsku a možná i při znovudobytí Kupjansku atd.

Otázka č. 5

Rád bych slyšel váš názor na to, jaký by mohl být rozumný postoj, který by obě strany přijaly, aby tato válka skončila.

To je dobrá otázka od samotného bývalého výsadkáře. Začnu trochu historii Ukrajiny, protože její hranice „rozumnosti“ se vymezují mnohem snáze.

Vše začíná následující sérií obrázků, na které by bylo vhodné, aby se každý, koho tato odpověď zajímá, pozorně podíval a prostudoval:

Tento první obrázek představuje ukrajinské prezidentské volby v roce 2004. Nechám wikipedii, aby stručně popsala, co vidíme:

Dvěma hlavními soupeři ve volbách 2004 byli současný premiér a ukrajinskou vládou podporovaný kandidát Viktor Janukovyč a opoziční vůdce Viktor Juščenko. Viktora Janukovyče, jenž byl premiérem od roku 2002, podporoval i odstupující prezident Leonid Kučma a také ruská vláda a tehdejší prezident Vladimir Putin.

Viktor Juščenko byl vykreslován jako více prozápadní a získal podporu států Evropské unie a Spojených států.

Je to tedy zcela jasné: Viktor Janukovyč je silně podporován ruskou vládou a vnímán jako proruský kandidát. Viktor Juščenko byl silně podporován Spojenými státy a Evropskou unií a byl vnímán jako prozápadní kandidát.

Jasné je, že země je rozdělena podle silně stranického klíče. A samozřejmě takřka přesně tyto regiony shodou okolností přesně odpovídají místům, kde se očekává, že Rusko provede připojení.

Malý historický odkaz pro kontext:

Pro vyšší rozlišení klik na obrázek

Pro vyšší rozlišení klik na obrázek

A nakonec, zde je rozdělení voleb v roce 2010:

Pro vyšší rozlišení klik na obrázek

V těchto volbách se utkali Viktor Janukovyč (proruský, jak jsme zjistili výše) a Julia Tymošenková (silně prozápadní kandidátka „establishmentu“).

Co tedy vidíme? Přestože volby dělí téměř deset let, stejné rozložení. A ty modré oblasti jsou přesně ty, kde jsou ruskojazyční občané vládou nadále potlačováni, pronásledováni, jsou jim upírána práva stále drakoničtějšími a tyranštějšími způsoby.

Abychom se vrátili k vaší otázce: co je pro Ukrajinu „rozumné“ očekávat, aby dosáhla jednání? Domnívám se, že po tom, jakou perzekuci a etnické čistky ukrajinský režim na obyvatelstvu „modrých oblastí“ prováděl, může být rozumné, aby se Ukrajina vzdala většiny těchto oblastí. Za chvíli se vrátím k tomu, proč jsem řekl „většiny“.

Nejprve zmíním, že v nesčetných rozhovorech jak s vojáky AFU na nižších úrovních, tak i s vysoce postavenými ministry jsme byli svědky toho, jak vyjadřují pocit, že si obyvatelstva v ruských oblastech neváží. A nemyslím to banálním, argumentačním způsobem vykřikování otřepaných frází typu „Oni ty lidi nenávidí!“ apod. ale spíše konkrétními výroky, kdy je již odepsali a dali najevo, že jim na těchto obyvatelích nezáleží.

Nemusím argumentaci zlehčovat „apelem na emoce“ tím, že zveřejním nespočet videí, která mám k dispozici a která ukazují výroky ukrajinských vojáků, ministrů atd., v nichž vyzývají k naprostým čistkám, genocidě atd. obyvatel Donbasu, které nepovažují za skutečně „ukrajinské“. Ale stačí říci, že takových videí je mnoho a tak podporují myšlenku k tomu, že je zjevně zapotřebí „rozvod“ obou populací. Otázkou je jen to, kde přesně budou ony dělící čáry.

Abych se nyní vrátil k tomu, proč jsem řekl, že by se od Ukrajiny mělo očekávat, že se vzdá „většiny“ těchto regionů, a nikoli „všech“. Řekl jsem to proto, že „duch“ vaší otázky se zdál být v duchu „kompromisu“. A i když si osobně nemyslím, že by Rusko mělo dělat jakékoliv kompromisy a mělo by jít až ‚do konce‘, abych spravedlivě ctil ducha vaší otázky, řeknu, že pokud má být nějakého ‚míru‘ dosaženo formou kompromisu, pak by hypoteticky vzato měly obě strany udělat ústupek.

V případě Ukrajiny by tímto ústupkem měla být přirozeně většina výše zmíněného „modrého“ území. V případě Ruska by „rozumný“ ústupek mohl spočíval v otázce, jak velkou část modrého území si vzít. Nejpřirozenějším řešením by pro Rusko samozřejmě bylo ponechat si vše, co již má na východ od Dněpru. Ale je tu také otázka kritické Charkovské oblasti, kterou Rusko zatím nemá a které by se Ukrajina pravděpodobně nikdy dobrovolně nevzdala, protože Charkov je naprosto kritické město, a také nejdůležitější město na Ukrajině (v některých ohledech je dokonce důležitější než Kyjev, protože má mnoho kritických průmyslových odvětví).

Charkov je samozřejmě oficiálně druhým největším městem Ukrajiny hned po Kyjevě. A myslím, že to je jeden z bodů, kde ani jedna strana nebude dělat kompromisy, protože v případě Ukrajiny je to z již uvedených důvodů nesmírně důležité. V případě Ruska se jedná o proruský region, který leží doslova přímo na hranicích s vlastním Ruskem, a proto je příliš nebezpečný na to, aby zůstal v militarizovaných rukou Ukrajiny. Takže bohužel, pokud jde o toto, nevidím žádný „rozumný“ kompromis jako možný.

Nakonec jsou to jen mé odpovědi „hrajícího si na ďáblova advokáta“. Můj osobní názor je, že jediným „rozumným“ řešením je, aby Rusko dokončilo plný mandát SMO – úplná bezpodmínečná kapitulace AFU formou úplné demilitarizace jejich ozbrojených sil, následovaná totální okupací země se změnou režimu, která nedovolí instalaci NATO. Je tomu tak proto, že v tuto chvíli, kdy jsou záměry NATO/Západu jasné, nemůže Rusko nadále riskovat existenční hrozbu, že bude mít tak zběsilý, rasistický a ozbrojený nacistický stát přímo na svých hranicích.

Možná to zní tvrdě, ale taková je reálná politika.

*****

Originál článku: Simplicius76 The Thinker
Překlad a české titulky ve videu: Admin Nekorektní TOP-CZ

Poznámka Admina: No, jak vidím z návštěvnosti stránek této série, tak to moc lidí nezajímá. Návštěvnost 460-600 proti jiným článkům 1500-2900, tak toho nechám a další otázky a odpovědi již publikovat nebudu. Díky všem a přejí hezké jarní dny.