Banány a hajzlpapír jsou ohrané, fronty jsou aktuální a diktatůra přetrvává

Zdroj – z diskusního příspěvku – Polda z C 8.12.2011 22:52:39

Několik omšelých sloganů rudomodré top pravice a jejich příznivců se stalo již koloritem ne-li národním bohatstvím této rozkradené a vytunelované země. Tato zem byla okradena o téměř všechny výrobní prosředky, o všechen majetek a nakonec i státní zlaté rezervy vyměněné za nejisté německé dluhopisy. Do budoucna totiž není jisté zda německé dluhopisy nebudou jen bezcenými papíry stejně jako dluhopisy naše či jiných zemí.

Problém totiž nespočívá jen v zadlužování států. Problém je docela hlubší a závažnější. Trend je totiž jediný. Nadnárodní kapitál po pádu železné opony ztratil jediného soupeře. Zbavil se velkého konkurenta a konečně nadešel čas, aby zúročil léta po která dotoval státy západní Evropy, aby v těchto státech udržel jakýsi sociální smír a sociální stát. Zdání všeobecného blahobytu. Všeho do času.

Po pádu železné opony získal další nenasycené trhy a tak i zde po několik let půjčoval, zachytával se drápkem a zaváděl svůj model a životní styl. Po té, kdy překabátění a úplatní politici pomohli těm hodným investorům převzít za babku, firmy, banky a nakonec i trhy, pomohli také s politikou zadlužování.Tak se stalo, že léta devadesátá byla zaváděcí léta. Zaváděly se hypotéky, a různé dluhy. Zadlužoval se stát, zadlužovali se lidé.

Konečně jsme vstoupili do vytoužené EU a přijali jsme mnoho pravidel EU. Neuplynulo ani desetiletí a najednou se ta skvělá Evropa začala otřásat v základech. Začali vyplouvat na povrch kostlivci dluhů a předlužení až nakonec dluhy přerostly v krizi.

Kupodivu se najednou nadnárodní kapitál začal chovat nepochopitelně. Pro lidi nepochopitelně a pro některé politiky snad též.

To vše jen z počátku. Nyní je vše jasné a zřejmé. Stejné banky, které pěly ódy na to, jak vše je nádherné začaly potápět jeden stát za druhým.

Po celá léta bankéři tvrdili státníkům, že se nic neděje, že dluhy jsou normální a dávali všem ratting AAA. Co je to vlastně ratting? To je vlastně libovůle těch kteří nejprve půjčky dávali a nyní ti samí změní ratting a dlužník má problém oni vlastně dlužníka pošlou na dno. Je to stejné jako když občana bez rozhodnutí soudu obere věřitel. Věřitel, který řekl to víš že ti půjčím, máš dobré krytí a do deseti let to v pohodě splatíš, za pět let řekne zaplať, včera bylo pozdě.

Ten který půjčuje zároveň je i soudcem, který mění pravidla hry v poločase. Je to prostě nadnárodní kapitál, který jasně útočí na národní státy. Cíl? Podle dosavadního chování našich i ostatních politiků v EU je jasný. Nadnárodní kapitál potřebuje krom peněz, ty už má a jak bylo již mnohokrát napsáno, 5 procent lidí vlastní 95 procent bohatství Země, potřebuje absolutní moc.

Téměř všichni politici současnosti plní jen přání těchto lidí. Nezvyšují daně vyhrazené skupině lidí a musí dělat obrovské škrty na výdajích států. Státy musí ztratit moc a vliv. Zeštíhlují svůj vlastní aparát a tím demontují své vlastní kontrolní, regulační a mocenské mechanismy.

Tak pozvolna moc přechází do rukou soukromých subjektů. Tyto subjekty budou v budoucnu rozhodovat např. o starobních důchodech lidí, kteří budou pracovat na panském, budou rozhodovat o výši svých daní což z velké části činí již dnes. I v dnešní době kdy nám všem jsou kráceny platy, jsou kráceny dávky a rostou výdaje na jídlo, teplo, vodu a energie, těchto nejmocnějších lidí se uvedené téměř nedotkne. Kdo zná trochu účetnictví ví, že je zcela podle zákona, když firma, či podnikatel dostává zaplacené DPH nazpět. My občané nedostáváme nic. Občan, zaměstnanec krom úroků z hypotéky na bydlení neodepíše nic. Firma, či podnikatel odepíše propisky, nábytek, auta, stravu ba i dovolenou, když ji eviduje jako pracovní cestu. Těžko mu někdo dokáže, že se rekreoval v Karibiku. To vše je chemikovi Kalouskovi známé, ale co má dělat. Zaplaceno dostal a když nevyhoví on, vyhoví jiní politici, když ne současní tak budoucí.

Kapitál má mnoho peněz a je na vrcholu blaha. Zbavil se protivníka z východu. Navíc v postkomunistických zemích získal mnoho tupých nevzdělaných, ale o to ochotnějších spojenců v tažení za nadvládou. A daří se. V postkomunistických zemích ve jménu permanentních reforem jsou politiky rušeny stále více zákony na ochranu práv pracujících. Mění se zákoník práce, odbourávají se příspěvky na stravu, snižují se platy, je snaha rušit tarifní platy a nahrazovat je platy managerskými, jinak řečeno ksichtovným a tak dále. Většina těchto kroků jsou kroky nevratné. Žádná další vláda je nebude moci změnit. Jakmile by totiž byly nové pořádky zrušeny tak nastanou arbitráže. Peníze jsou, ale jen plynou do několika málo kapes. Stát a zejména ten náš je dnes v situaci, že i když najde zakázky mimo EU, třeba nyní v Rusku, bude stejně chudý jako byl před uzavřením kontraktů s Ruskem. Ne, že by Rusko nezaplatilo, ale firmy, které budou provádět práce již z velké části neříkají našemu státu pane a majitelé těchto firem mohou ve jménu zisku udělat jednoduchý trik. Sídlo firmy převedou do daňového ráje. Výsledek. Zisk bude v něčí kapse, státu dluh zůstane nebo o něco poposkočí výše a lidem se bude dále škrtat.

Tak se pomalu dostane lidstvo na začátek. Vrátí se do doby, kdy pár lidí bude mít život bohatší králů a ostatní budou jen pracovní silou. O důchodech tato pracovní síla nebude muset vůbec uvažovat. Rapidně se těmto lidem sníží věk dožití. Vývoj cen potravin a kvalita potravin tomu také něco napovídají. Dáme-li si to dohromady se zvyšováním důchodového věku tak jsme doma. Dožití lidí bude klesat a věk bude dejme tomu na 75 ti letech a fondy budou soukromé. Samozřejmě je budou vlastnit např. společnosti jako je Golden a Sachs. Ty stejné které dnes dávají hodnocení a mají v moci zda stát nechat přežít či ne.

Co je daleko nejhorší, že málo lidí zná historii a původ bohatství takovýchto společností. Historie tkví hluboko v minulosti a značná část bohatství je výtěžkem z obchodu s narkotiky s bílým masem a jiných „bohulibých aktivit“. To není výmysl. To je holý fakt. S rozvojem Intermetu je tento kapitál z velké části nedostižitelný a nekontrolovatelný. Takže jediné možné řešení, pokud ti pánové a dámy nedostanou rozum a dobrovolně neupustí od připravovaných zrůdností, je násilná forma likvidace takového kapitálu.Jiné řešení není.Jenže to jsme zase u nějakého nového führera a hrozí jiná diktatůra. Kapitál je dnes na vrcholu a není ochoten k dohodám a sociálnímu smíru. Je mu jedno jaké oběti přinese uměle vyvolaná krize. V podstatě je jedno jestli bude na světě 10 miliard lidí nebo jen 3 miliardy. Těch pět procent nejbohatších je dnes přesvědčeno, že oni zde přežijí v blahobytu a že dosáhli věčnosti. Na těch 95 procentech lidí je to, jak dlouho a co vše si nechají líbit. Zda již není pozdě k zastavení rozjetého vlaku.

Kapitál si je vědom jediného a toho se bojí dnes tak jako se toho bál v minulosti. Bojí se vůdce, chytrého a přesvědčivého vůdce, kterého si nekoupí a který sjednotí většinu a dosáhne svržení hrůzovlád.Zatím je to jen scénář, který by mohl nastat a který je podle dosavadních indicií vývoj zcela reálný. Pokud se naplní tak do doby než se najde vůdce ochraňuj lidi pánbůh.

Potom zase mohou lidé jen doufat, že nespadnou z bláta do louže. Dnes je to opravdu jen možný scénář, ale kdo ví. Proč naši politici protlačují škrty a škrty a škrty jen do středního patra. Nejvyšší vesele hrabou a státu neprospívají, navíc se vysmívají lidem a nazývají je sockami a jinými urážkami. To nesvědčí o tom, že by si nebyli vědomi současné síly. Zesměšňují levici a usilují o zákaz stran, které jdou programově proti utahování šroubu jen jedním směrem. To vše je scénář, ne náhoda a tento scénář nenasvědčuje prosperitě a blahobytu většiny lidstva.