Analýza – Ukrajina už nikdy nebude jako dřív

Autor: Konrad Rękas, 27.02.2022

Především v současné situaci vyžadujme serióznost, ne kabaret. Není čas ani místo na prázdná gesta a uslzená „prohlášení solidarity“. Zodpovědné vedení by se mělo zaměřit na konkrétní věci. Důležité je nejen to, jak ukrajinsko-ruský konflikt deeskalovat, ale také jak omezit jeho rozsah. Dalším okruhem otázek bude nalezení sebe sama a vyrovnání se s výzvami politické rekonstrukce Ukrajiny (nebo možná jejího rozkladu) a nového mezinárodního řádu, který se utváří před našima očima.

Sicilská obrana

Musíme si také plně uvědomit, že politik, jakým je Vladimir Putin, by se k tak rozhodnému kroku nikdy neodhodlal – pokud by k němu nebyl donucen.

A v žádném případě se nejedná o „zproštění viny“ kohokoli, neboť politika takový pojem nezná. Prostě skutečný prezident Putin (nikoli jeho mediální karikatura) je symbolickým představitelem obranné strategie. Dědic Kutuzova, rozhodně ne Suvorova.

Rozkaz mohl být vydán pouze tehdy, když ruská strana měla spolehlivé informace o očekávaném nepřátelském útoku. A to nejen proti Donbasu, ale pravděpodobně i proti samotné Ruské federaci. Vladimir Putin útočí jen tehdy, když je to naprosto jediná forma… obrany. A těžko se divit, že Rusové, místo aby se opět bránili jen pár kilometrů od Moskvy nebo se starali, jak nakrmit obyvatele Leningradu – raději se vylodili u Charkova.

Samozřejmě, že zde byly pravděpodobně i jiné faktory a obavy. V posledních několika měsících bylo těžké ubránit se dojmu, že zejména Spojené státy a Velká Británie Rusko k invazi přímo vybízely a téměř nutily. A to vše při jednoznačném odmítnutí ruských pokusů o návrat k jednáním o otázce Donbasu, tj. dát reálnou podobu minskému formátu, který Kyjev fakticky sabotoval. Na druhou stranu by si prezident Volodymyr Zelenskyj, i vzhledem ke své původní profesi, měl pamatovat, že při pohledu do zrcadla kamery by nikdo neměl třikrát zvolat „Putin! Putin! Putin!“ – protože přání se může splnit a povolaný přijde…

Nehrajte si s Rusy!

Kyjevská junta tolikrát křičela „Vlk, vlk!“, že už to nikdo nebral vážně, samozřejmě kromě sféry mediální propagandy. Půl roku trvající hrozba ruské invaze tak nabyla síly sebenaplňujícího se proroctví.

Přitom Vladimir Putin jasně, otevřeně a veřejně prezentoval ruskou pozici. Tváří v tvář désintéresementu Západu s minským formátem – tj. mírovou denacifikací a federalizací Ukrajiny – hodilo Rusko druhé straně další záchranné lano.

Uznání suverenity donbaských lidových republik jasně vymezilo ruskou sféru zájmů. Přiznejme si – opravdu opatrně, pokud jde o obvinění na adresu Moskvy.

Bylo také rozhodnuto, že se to nebude respektovat. „Putin utíká! Putin skončil!“ – křičeli, ačkoli ruský prezident ještě ani nezačal, jak se ukázalo. Zintenzivnila se také mediální ofenziva s jasným poselstvím: „Neodvažujte se bránit, protože my řekneme, že jste si začali!“. Nuže, rovnou – došlo k pokusu hrát s Ruskem hru na slepice. A už před několika měsíci jsem upozorňoval, že Putin není ten, kdo by měl uhýbat jako první.

Takže vzhledem k tomu, že Rusko mělo stejně sankce proti sobě, že bylo stejně obviněno z agrese a invaze, aniž by cokoli udělalo, a k tomu, že dalším krokem Západu by byl přímý útok – preventivní úder byl jedinou možností. Elementární, když náklady jsou stejné a odklad by byl jen fatální.

Jaký mír?

Samotný ukrajinsko-ruský konflikt by nás měl zajímat co nejméně, na rozdíl od jeho možných důsledků. Přirozeným postojem sousedů je samozřejmě držet problémy mimo vlastní hranice a hledat co nejrychlejší řešení.

Právě to dělá Bělorusko, které opět navrhlo jednání v Minsku.

Také na Západě, například ve Francii, se ozývají hlasy o potřebě urychlených rozhovorů NATORusko (Éric Zemmour, který kandiduje v prezidentských volbách, podpořil francouzskou iniciativu v této věci, samozřejmě s přidáním rituálního odsouzení ruské intervence).

Vyvážený postoj zaujal i maďarský premiér Viktor Orbán. Bohužel si můžeme být jisti, že většina středoevropských vazalů USA v čele s Polskem a Litvou nepůjde cestou rozumu a nic rozumného nenavrhne. Místo toho sáhne po osvědčeném arzenálu apelů, výzev, projevů, zdůrazňování, FB překryvů a výkřiků. A také utrácet peníze daňových poplatníků na podporu politiky hroutícího se nacisticko-oligarchického ukrajinského státu.

Azov-Ukraine-1

Bez ohledu na výsledek ruské intervence už Ukrajina nebude stejná.

Zatím neznáme rozsah ani předpoklady denacifikace, kterou oznámil prezident Putin.

Pokud ji však budeme brát vážně, a přítomnost ruských vojsk takovému prohlášení dodává na vážnosti – lze konstatovat, že Rusové opět dělají celou špinavou práci za ostatní Evropany, jako za 2. světové války.

Protože zbavit se nacistických banderovců z Ukrajiny je nesporně ve společném zájmu.

Nevíme také, jaký je předpokládaný vojenský rozsah operace a zda se předpokládá pokrytí celého ukrajinského státu v jeho současných hranicích.

Především bychom si však měli uvědomit, že každý, kdo opakuje, že „teď není vhodná chvíle něco požadovat od Ukrajiny“, je hlupák. Nyní je čas požadovat od Ukrajiny denacifikaci, vyhoštění amerických laboratoří na výrobu biologických a chemických zbraní, zákaz GMO, zařazení teroristů ve službách Washingtonu na černou listinu a další americký odpad. Bohužel si můžeme být jisti, že to nikdo neudělá.

Pokud vznikne decentralizovaná, federální a především denacifikovaná Ukrajina – etnické menšiny získají zpět svá jazyková práva, z veřejného prostoru zmizí nacistické symboly a chudoba a beznaděj by jednoho dne mohly přestat být pro Ukrajince každodenní výzvou.

Úplný rozpad ukrajinského státu, respektive jeho rozdělení na západní a východojižní část – by zase vyvolal otázku, kdo bude vládnout v té západní: zda pak hlavně oligarchové a zloději, nebo hlavně nacisté a vrazi. Nebo obojí, jak je tomu nyní. Pokud Rusové nebudou operovat za předválečnou hranicí Polska, stane se celá Evropa nuceným sousedem banderovské ukrajinské nacistické říše. Se všemi důsledky. Ozbrojené síly Ruské federace postupují co nejrychleji – jsou tedy v evropském naprosto základním zájmu. A poté – konečný a spravedlivý mír.

****

Konrad Rękas je renomovaný geopolitický analytik a pravidelný přispěvatel časopisu Global Research.

Originál článku: Global Research
Překlad: Administrátor Nekorektní TOP-CZ

podpora2