Volte i nadále své sny!

Žádný Američan není chudý, všichni jsou předbohatí
Josef Vít –  Britské listy

Jest mi to divné, jak je to možné, že lidé volí pravicové strany jako je ODS. Odpověď na tuto otázku ale není těžká. Všechny politické strany slibují lidem šťastný život pod jejich vládou. Ale pravicové vlády jim slibují víc. Slibují jim, že v jejich systému se mohou stát milionáři. Tito obchodníci s deštěm slibují lidem, když se budou starat jen o sebe, budou jednoho dne bohatí, moc bohatí. „Z čističe bot milionářem“ to je heslo Ameriky už 200 let. Je to s podivem, ale lidé jim na to skáčí. Asi to souvisí s tím, že – jak řekl náš bývalý ministerský předseda Zeman – je ve společnosti 30% blbců.

ODS odmítá Evropskou unii. Nevím proč, vždyť EU je ideální společenství, které by jim mělo vyhovovat. Které by si měli hýčkat. Zrovna teď nám EU s přispěním socialistických ministrů připravuje nelidské pracovní a životní podmínky – právě takové, jaké pro nás připravují politici ODS.

Evropská pravice schválila nové směrnice o pracovní době, podstatně horší než ty, co Evropský parlament už jednou odmítl. Španělský ministr práce řekl, že „to znamená návrat do 19. století“. Směrnice totiž dovoluje, aby lidé pracovali až 60 hodin týdně.

To znamená porušení všech právních předpisů platných dodnes. Mezinárodní organizace práce přijala už v roce 1919 !! požadavky na 8 hodinovou pracovní dobu. Ani Evropská sociální charta něco takového nepřipouští. Ale to všechno musí pryč. Musí to jít pryč ve jménu flexibility pracovní síly a ve jménu vysokých zisků majitelů továren.

Ale to není všechno – i podmínky zavedení jsou takové, aby nikdo nemohl uniknout. Referenční dobou pro výpočet pracovní doby jsou tři měsíce. V praxi to znamená, že zaměstnavatel může požadovat, aby zaměstnanci v této lhůtě pracovali až 78 hodin týdně. Více totiž pracovat nesmí – brání tomu zatím povinná doba denního odpočinku v délce 11 hodin denně. To se však poddá – takové zákony musí být zrušeny.

Zatím na všechno musí zaměstnanec přistoupit dobrovolně. Podle tohoto zákona nesmí zaměstnanec podobnou dohodu podepsat v prvním měsíci trvání pracovního poměru. Jak lidumilné ! U nás to znamená, že ji podepíše ve druhém měsíci jeho tříměsíční zkušební doby. A když nepodepíše – je všechno jasné. V Británii podepsalo takto „dobrovolně“ 12 hodinové pracovní směny více než 5 milionů lidí. !!! Vskutku svobodná volba. Stranou jde pracovní právo i ochrana zdraví pracujících. A nepomůžou tady ani odbory.

Tady je vidět, že někteří činitelé EU si berou svůj vzor v Číně. Tam lidé vyrábějí luxusní značkové zboží v týdenní 70 hodinové pracovní době za hodinovou mzdu 18 centů z dolaru (v eurech je to samozřejmě méně).  

To už skutečně není daleko od toho co popisoval Karel Marx ve svém Kapitálu. Čtrnáctihodinová pracovní doba, lidé budou spát na hadrech vedle strojů, protože se nevyplatí jít domů. U strojů budou spát celé rodiny. A děti začnou pracovat, jen jak se naučí trochu chodit. Pokud by tomu náhodou bránily nějaké hloupé zákony, není problém je změnit. Všechno jde změnit. Ať žije nová neoliberální společnost. Pravice se snaží v EU uzákonit neoliberalismus jako jediný povolený způsob života společnosti. Chtěla to udělat už v rámci Evropské ústavy a když to Francouzi a Holanďané odmítli hned v prvním kole, snaží to uzákonit pomocí Lisabonské smlouvy. To je také důvod, proč se vlády snaží schválit Lisabonskou smlouvu už bez referenda. Pravice ruku v ruce se socialisty se nevzdává. Nakonec nám to zařídí, ať chceme nebo nechceme. „Pokrok“ musí být.

To je naše budoucnost, kterou už česká delegace ve složení Nečas, Julínek odsouhlasila. Bodejť by ne, vždyť to je plně v intencích jejich vlády. Vše pro bohaté, bídu pro plebs.

Před podobnými praktikami nás zatím chrání náš ještě komunistický zákoník práce. Ale teď už víme, proč ODS chce tento zákon změnit. Pokud by se jim to podařilo, byl by to první krok k novému nevolnictví – tentokrát v novém neoliberálním kabátě. Nevím, proč Irové odmítli Lisabonskou smlouvu, ale já bych jí odmítl právě proto, že se snaží uzákonit neoliberalismus jako jediný možný společenský systém.

Když sleduji tohle dění, tím víc si uvědomuji, jaké jsem měl to štěstí, že jsem svůj život prožil v socialismu. Nadávali jsme sice, stáli fronty na banány, ale ve tři hodiny jsme byli doma a celý den jsme měli před sebou. Mohli jsme jít do města, mohli jsme jít na procházku. V létě jsme se mohli jít vykoupat. Mohli jsme číst krásné knihy. Myslíte si, že dnes po dvanáctihodinové šichtě bude mít někdo sílu si něco přečíst? Myslíte si, že těch 5 milionů Britů si čte po večerech krásné knihy? Těžko. Maximálně jdou tak do hospody, aby se ožrali a zapomněli na ten svinský život a práci. Přesně tak, jako to dělali lidé v 19. století, o kterém mluvil španělský ministr práce. Návrat pracovních podmínek 19. století znamená i návrat životního stylu z té doby.

Je skutečně s podivem, kdo volí pravicové strany jako je ODS a proč. Teď nemluvím jen o ČR, ale o Evropě obecně. Jak mohou lidé volit strany, které jim připravují takové otrocké životní podmínky? To skutečně chtějí žít a pracovat jako Číňané? Chtějí pracovat 12 hodin denně za hrst rýže? Kdy lidé u nás a v Evropě pochopí, že tyhle politiky je nutno poslat tam, kam patří – na smetiště dějin.

Hekrdla v Právu jednou napsal, že pravicové strany volí bohatí nebo ti, co z vidiny bohatství zblbli. To je přesný postřeh, vystihující realitu. Každý chce být bohatý a mít se dobře. A tak hlupáci budou dřít 12 hodin denně za vidinu toho, že jednoho dne se stanou milionáři. Přitom zapomínají, že většina lidí musí dělat za nízkou mzdu, aby pár jedinců mělo miliony. Ale oni doufají, že oni to nebudou a když tak krátce. Lidé, kteří volí pravici, nikdy nepochopí, že lidé jsou nezrušitelně rozděleni na chudé a bohaté. Že jen peníze dělají peníze. A že výjimky jsou vzácné. Že na všechny se nedostane. Tito lidé vyměňují sen o bohatství za smutnou realitu. Až procitnou – pokud vůbec – bude pozdě.

Americký deník New York Times prováděl průzkum a dospěl k názoru, že u takových lidí triumfuje nad pudem sebezáchovy pocit naděje, že jednoho dne zbohatnou, tak se musejí chovat už nyní jako bohatí, nikoliv jako chudí lidé. Ve volbách lidé hlasují na základě svých aspirací. Výmluvný byl průzkum z roku 2000, který se ptal Američanů, zda patří do kategorie nejbohatšího 1% Američanů. 19 % Američanů odpovědělo, že ano a dalších 20 % konstatovalo, že očekávají, že jednoho dne do té kategorie budou patřit. Takže rázem se 39 % Američanů považuje za nesmírně bohaté anebo za – potenciálně – nesmírně bohaté. Nikdo z Američanů není ve skutečnosti chudý, většina Američanů jen „ještě není bohatá“.

A to je filozofie, která prorůstá myšlení lidí na Západě jako mor. Je jim vštěpována médii a lidé podléhají myšlenkám, že jednoho dne najdou zlatý důl, nebo se stanou bohatými podnikateli. Média vytvářejí dojem naděje a nikdo nesmí dávat najevo, že kapitalismus je systém, kde jsou lidé tragicky a trvale rozděleni podle toho, kolik vydělávají.

ODS založila svoji politiku právě na takovém snu o bohatství. Byla to Klausova kupónová privatizace, která lidem vnukla myšlenku být bohatým akcionářem. Jenže i tady se projevily nemilosrdné zákony kapitalismu. Viktor Kožený ukázal lidem, kdo v kapitalismu může zbohatnout a na čí účet. Statisíce DIKů skončilo s prázdnýma rukama a jeden člověk se jim směje z Baham. To byla vysoká škola kapitalismu. A kapitalismus svoje lidi chrání. Proto se Viktor Kožený nikdy nedostane před český soud.

Přesto kupónová privatizace založila slávu ODS a zaručuje jí dodnes určitou část voličů. Lidé tehdy volili své sny a někteří ty sny volí dodnes. Nechtějí pochopit, že sny o bohatství se rozplynuly a zůstala jen pachuť špíny. Že v kapitalismu mohou zbohatnout jen lidé jako jsou Mrázek nebo Krejčíř. Obyčejný, slušný člověk nemá šanci. Pro obyčejné lidi mají jen dvanáctihodinové směny a nízké mzdy. Ale to jim nestačí. Proto připravují zdravotnickou reformu, což není nic jiného, než rozkradení nemocnic a zdravotních pojišťoven do rukou nových Kožených. Proto se chystají dát důchody lidí k dispozici lidem, jako jsou Krejčíř nebo Mrázek.

Většina lidí, co volí ODS, se možná probudí, až budou chcípat na prahu nemocnic, jak se na to těšil už před volbami pan Bláha. Další se probudí, až zjistí, že jim jejich penzijní fondy vytunelovali a oni nebudou mít žádný příjem ve stáří. To však bude už pozdě. Kdyby si to lidé uvědomili, nikdy by nemohli volit pravici. Přesto ji volí – a proto – komu není rady, tomu není pomoci. Bojovat proti záměrům ODS se musí už dnes. Jenže je tady otázka, kdo bude bojovat a hájit zájmy obyčejných lidí. Dokud budou v politice lidé, jako jsou Pohanka, Melčák, Kalousek nebo Bursík, je boj předem ztracen. Nastal čas, aby do hry vstoupili noví lidé, lidé čestní a nezkorumpovatelní. Najdou se takoví lidé?