Video: Podvod jménem Evropská unie? Kdo doopravdy řídí EU?

0

Podvod jménem Evropská unie? Kdo doopravdy řídí EU? Obchodní smlouvy, které Unie podepisuje, jsou nad zákon. A co je Evropský kulatý stůl průmyslníků?

Autor: Jan Běhůnek

Věděli jste, že Brusel (EU) je na druhém místě na světě v žebříčku měst, kde nadnárodní koncerny provádějí svůj lobbing? Na prvním místě je americký Washington D. C., Brusel ho však rychle dohání. Tušili jste, že koncerny na svůj lobbing ročně vydávají víc než 1 miliardu eur? Napadlo by vás, že se v Bruselu pohybuje asi 10 000 až 20 000 lobbistů a své sídlo tam má 2500 lobbistických organizací? Co tam dělají a čí zájmy zastupují?

V roce 2013 francouzsko-německá televize ARTE odvysílala pozoruhodný dokument Brüssels Business, který odhaluje různé zákulisní machinace v centru Evropské unie. Z dokumentů, faktů a rozhovorů s podnikateli, aktivisty, evropskými komisaři, vědci a kritiky lobbingu filmaři sestavili zajímavý obrázek o tom, kdo EU řídí doopravdy. Na tuto otázku se pokoušeli najít odpověď filmaři Friedrich Moser a Matthieu Lietaert, kteří zkoumali vzájemné vztahy mezi průmyslem, lobbisty a Evropskou komisí. Dokument napínavým a místy až detektivním způsobem ukazuje úzké kontakty mezi lobbisty a Evropskou komisí. To, co zjistili, je přímo šokující.

Lidé nechápou, co je Evropská unie. Ostatně proto taky tak dlouho funguje. Podívejte se na krátké video…

Pokud se vám video nezobrazuje, aktivujte v PC váš Flash Player nejméně od verze 8 výše!

„Legislativa EU je komplikovaná, prochází mnoha stupni,“ vysvětluje Olivier Hoedeman, zakladatel neziskové organizace Corporate Europe Observatory, jež zkoumá vliv lobbistických skupin a nadnárodních korporací na politiku EU. „Všechno začíná Evropskou komisí, kde se připravují nové návrhy zákonů a směrnic, které pak schvalují instituce jako Evropský parlament a Rada ministrů EU. Od první chvíle, kdy Evropská komise podnikne první kroky k vytvoření nových zákonů a směrnic, jsou na místě i zástupci průmyslu, aby je ovlivnili.“

Evropská unie chrlí paragrafy, nařízení, regulace a vyhlášky jako na běžícím pásu. Předepisuje, nařizuje a upravuje kdeco, i v té nejzapadlejší Lhotě. Občané jednotlivých členských států jsou stále víc monitorováni, sleduje se pohyb aut, čipuje se zboží, odposlouchávají se telefony, cenzurují zprávy…O kontrole a větší transparentnosti evropského lobbingu je ale úplné ticho. Žádný dohled kamerou, žádný registr dokumentů, žádné výpisy z účtů, žádná jména, kdo s kým jednal a o čem… Vítejte v bruselské centrále.

Evropský kulatý stůl průmyslníků

Slyšeli jste někdy o ERT? Nikdy jste se o takové věci nezajímali? To vůbec nevadí, protože ERT se zajímá o vás! ERT je European Round Table (ERT – Evropský kulatý stůl průmyslníků), ve kterém se pravidelně setkává 50 šéfů největších evropských firem. Jejich setkání probíhá každých 6 měsíců, jen několik dnů před zasedáním hlav států EU. Mezi projekty ERT patří třeba TEN (Trans-European Networks, energetické, telekomunikační, dopravní a další sítě), Eurotunel, Pyrenejský koridor, Scanlink (dopravní koridor mezi severem Německa a Skandinávií) nebo Reshaping Europe (přetvoření Evropy). Projekty Evropské komise jsou si nápadně podobné s projekty ERT, a jsou dokonce zcela totožné…

Evropský kulatý stůl průmyslníků (ERT) pracuje ruku v ruce s evropskými politiky. Neveřejné setkání, které tak trochu připomíná tajuplné setkání Bilderbergu, pravidelně probíhá vždy před schůzkou evropských představitelů států a ministrů zahraničí.

Je důležité si uvědomit, že se jedná o klub špičkových ekonomických představitelů a politiků EU, na kterém musí být každý přítomen osobně a není možné ho zastoupit. Za zavřenými dveřmi jednají o tom, jak mohou vylepšit Evropu ve svůj ekonomický prospěch. Protože „bez Evropy“ jsme určitě ztraceni…

Krátce po setkání ERT proběhne summit vedoucích představitelů EU, kteří dostanou jasné poselství z neoliberální oblasti: vnitřní trh, měnová unie, infrastrukturní projekty, pružný trh práce, deregulace, omezení veřejných služeb, úsporná opatření. Je to kompletní neoliberální agenda, která probíhá pod taktovkou ERT a Evropské komise! Jinak řečeno, generální ředitelé koncernů (většinou Američané) se scházejí a přemýšlejí o tom, jak by se Evropa měla přetvořit.

Jaké to má důsledky? Projekty ERT projekty a projekty Evropské komise jsou v podstatě totožné. Založení Evropské unie se nám prodávalo jako politický projekt, ale úzké vztahy mezi ERT a Evropskou komisí, kterou občané v podstatě nikdy nevolili, jsou ohromující…

Obchodní smlouvy jsou nad zákony EU

Lobbista z „European Service Forum“ (Evropské servisní fórum – ESP) Pascal Kerneis ve filmovém dokumentu říká: „Na mezinárodním obchodu je nejzajímavější to, že mezinárodní smlouva podepsaná Evropskou unií je nad zákony EU. Všechny země Evropské unie musí respektovat mezinárodní smlouvu podepsanou EU.“

Pascal Kerneis zatupuje zhruba 80 % vývozců a investorů v EU, což je přibližně 60 milionů zaměstnanců s obratem 50 % HDP v EU. Pro něj je lobbování vytváření „sítí“, protože jde hlavně o kontakty a známosti mezi lidmi. Práci lobbistů v podstatě definuje „jako vliv na návrhy zákonů, jako prostředek k úpravě právních textů a cílené umísťování nápadů a návrhů“.

Někdo považuje lobbing za věc zcela přirozenou a normální, kdy jde o byznys a prosazování svých zájmů. Pro někoho má zase nádech něčeho nekalého a netransparentního, co se odehrává bez kontroly a vlivu veřejnosti. Některé lobbistické skupiny svou taktiku mění a chytře se přeměnily na politické think-tanky. Jindy korporace (Microsoft, SAP) zakládaly například falešné neziskové organizace, aby prosadily patentové regulace u softwaru. Rovněž se dají zřizovat vlastní výzkumné instituce, které svými výsledky mohou posilovat potřebnou pozici pro vyjednávání.

Snaha o regulaci lobbování v EU se nejprve setkala jen s malým ohlasem. Jediný komisař, který ve filmovém dokumentu o problém projevil vážný zájem, byl estonský komisař Siim Kallas. V rámci Evropské iniciativy pro transparentnost by lobbování v Bruselu mělo být přísně regulované prostřednictvím povinného registru, povinností poskytovat informace a zveřejňováním peněžních toků. V létě 2008 po třech letech politických sporů a úsilí Siim Kallas konečně představil registr lobbistů. Zklamání však bylo na místě. Registr lobbistů je dobrovolný, a tedy zcela zbytečný.

Někteří aktivisté neúnavně bojují za větší transparentnost těchto „vrcholných bruselských tajemství“, protože jsou přesvědčeni, že evropská myšlenka spočívá pouze v hospodářských zájmech. Občan členské země EU má právo na transparentnost jako na jeden ze základních předpokladů demokracie. Jak poznat, kdy člen Evropské komise nebo člen parlamentu pracuje v zájmu občanů a kdy v zájmu nadnárodních korporací? Můžete si tipnout…

Zdroj textu a videa: Šifra