Staré československé Jawy a Čezety – dnes už pojízdná kulturní památka

0

Autor: Boris Latýn

Každá doba má své světlé stránky, dokonce i ta, na kterou se obecně nevzpomíná v dobrém. V poválečných letech bylo vše rozbité a všeho nedostatek. Nicméně, i v této době byla radost v podobě našich poválečných motocyklů.

Možná si pamatujete svého otce, nebo dědu, který na Jawě jezdil do práce a občas vás taky svezl. Nebo ji táta, děda, dodnes mají? Nebo dokonce vy osobně? V tom případě máte poměrně cennou věc, protože časy, kdy se tyto stroje prodávaly za pár korun, jsou už dávno pryč.

Historie poválečných motocyklů Jawa a ČZ

Když se poprvé v roce 1946 na mezinárodní výstavě představila Jawa 250 Pérák, nikoho nenapadlo, že to bude úspěch téměř celosvětový. Tento motocykl se ovšem v Jawě tajně vyvíjel už za války, takže po ní jej zbývalo pouze představit. V roce 1948 se objevila silnější verze, která měla dvouválcový motor o objemu 350 ccm a výkon 14 koňských sil. O čtyři roky později se vyrobila Jawa, která je snad dodnes nejkrásnějším motocyklem z celé historie značky – Jawa 500 OHC. Jako jediná poválečná motorka měla český čtyřdobý motor. Není divu, že dnes tyto exempláře stojí statisíce korun. V roce 1954 přišly stroje, které znáte už velmi dobře, takzvané „kývačky“. Název je odvozen ze zadní kyvné vidlice, která se u nich začala používat.

jawa250Jawa Pérák přišla v roce 1946

Aby československý motocyklový průmysl dosáhl větší efektivity výroby, továrny Jawa a ČZ začaly více spolupracovat a vznikla „jednotná typová řada“ Jawa-ČZ. Nejprve se vyrobily takzvané mezitypy jednotné řady – třírychlostní malé motorky o objemu 125 a 150 ccm a první velké kývačky, ovšem s motory z předchozích Péráků. Až poté dostaly nové pohonné jednotky se sjednocenou řadící i startovací pákou. Továrna ČZ vyráběla „malé kývačky“ o objemech 125 a 175 ccm, v Jawě se produkovaly větší motorky – 250 a 350 ccm. V roce 1958 skončila výroba krásné pětistovky a o dva roky později se jednotná typová řada opět rozdělila na dvouvýfukové červené Jawy a jednovýfukové černé ČZ.

Kolik tehdy stály a kdo na nich jezdil

V roce 1958 stála nová Jawa-ČZ 125 něco přes šest tisíc korun. Tedy polovinu toho, co třistapadesátka a ani ne třetinu toho, co Jawa 500 OHC. Většina lidí si tedy kupovala spíše slabší stroje, protože průměrná čistá měsíční mzda byla něco přes tisíc korun. Takže i na slabou motorku si člověk šetřil slušnou řádku měsíců. Jenomže na motocykly, na rozdíl od automobilů, se tehdy nečekalo v pořadníku třeba i dva roky, než se vyrobí. Člověk přišel do Mototechny, vyskládal peníze a odjel. Proto se tehdy s motorkami jezdilo kamkoliv. Používaly se jako dopravní prostředek, nikoliv pro zábavu jako dnes.

jawa500Jawa 500 OHC – dnes nejdražší veterán (foto: Khaosaming)

Z toho důvodu byly tehdy vidět v podstatě všude. Na silnici, v ulicích nebo třeba u rybníka, když se milenci stavili na piknik. Všude brázdily cesty červené Jawy a černé Čezety. Staly se symbolem té doby a vlastně i určitou kulturní vlnou, stylem života. Tím, že se jich vyrobilo tolik, se dostaly i v celkem hojném počtu i do dnešních dnů a my si můžeme představit, jak asi vypadal svět, když byly nové.

Kolik za ně dáte dnes?

Je jasné, že dnes už tyto motorky za pár tisíc nekoupíte. Pokud se budeme bavit pouze o kusech v dobrém stavu, tak za nějakých 15 tisíc můžete koupit maximálně moped Stadion. „Fechtl“ v podobě Jawa 50 Pařez už stojí o nějakých 25 tisíc více. Za „malou kývačku“ nedáte méně, než 60 tisíc korun, za velkou si připočtěte dalších 30 tisíc. Pokud byste chtěli Péráka, zde jsou ceny ještě vyšší, kusy v krásném stavu se prodávají i za 140 tisíc korun. Absolutní úlet je ovšem Jawa 500 OHC. Jelikož má i na dnešní dobu slušný výkon, jako jediná má čtyřtaktní motor a vyrobilo se jich celkem málo.

cezeta175Motocykly ČZ se od Jaw lišily na první pohled jedním výfukem a černou barvou (zdroj: wikipedia)

Nepočítejte s tím, že se vám ji povede sehnat za slušnou cenu. Nabídkové ceny přesahují i neuvěřitelných půl miliónu korun, jen za samotný motor dáte 150 tisíc. Proto, jestli jste si vzpomněli, že nějaký takový stroj máte, určitě ho neodvážejte do sběru. Úplně nejlepší by bylo, kdybyste ho dali do dobrého stavu a občas s ním vyjeli. Uděláte tak radost nejen sobě, ale i kolemjdoucím. Tyto staré motorky, jsou prostě krásné.

Zdroj článku: Magazin.cz

Poznámka Admina: Naprosto stejnou Jawu 500 OHC jsem měl v roce 1957. To byla na tu dobu mašina par excellence. Svezení na ni opravdu stálo za to, 160 km/hod jsem měl v cuku letu a motor si jen bublal.. To bylo v době, kdy rychlost mimo uzavřenou osadu nebyla ničím omezena. Dokonce i v obci v době mezi 23:00 a 05:00, nebyla rychlost omezena, pokud tam nebyla DZ s omezením rychlosti. Jediinou závadu, která se čas od času projevovala, bylo to, že se olejem zamastila svíčka na pravém válci. Ale stačilo svíčku vyndat, vyčistit a opět vložit, práce na 15 minut.