Nenávist jako pramen práva

0

Autor: Václav Vlk

Václav VlkTeorie práva říká, že pramenem práva jsou po materiální stránce nepsané skutečnosti, které nutí společnost a stát k úpravě vztahů mezi lidmi. Těmi jsou typicky společenské a hospodářské poměry, též historické okolnosti, anebo dokonce nahodilé skutečnosti typu přírodních a jiných katastrof a jevů. Měl-li bych charakterizovat rok 2016, tak z hlediska právních předpisů, které vešly v život v tomto roce, budiž základním zdrojem práva nenávist.

Nenávist skrytá, nenávist nevyřčená, nenávist mající po komunistických zvyklostech vyjádřeno – třídní původ. Všimněme si základního prubířského právního předpisu EET. Jak ďábelsky je vystavěna jeho účinnost. Do první skupiny padají totiž ti nejméně oblíbení. Jak říká jeho otec: „všeci kradnú“, hostinští.

U nich je jaksi o povaze jejich profese v naší společnosti zakódováno, že jsou to zloději, kteří okrádají své zákazníky. Potom se EET rozšiřuje na obchodníky, neboť obchodníci to jsou vlastně keťasové, spekulanti, vyžírky, kteří okrádají lid a parazitují na jeho poctivé práci pomocí předražených cen ve svých obchodech.

Je až neuvěřitelné, jak jednoduše prochází sázka na nejnižší pudy. Vybereme si jednu třídu, skupinu obyvatel, jednu společenskou či etnickou entitu a na ní začneme pěstovat nenávist. Jak opakuji, nenávist nevyřčenou, nenávist skrytou, přesto jasně danou. Pomocí nenávisti vykolíkujeme prostor, , zkontrolujeme dotčenou třídu a zregulujeme až do té míry, že jí znechutíme život. No a pak moc na základě nenávisti zavede nějaký právní předpis a začne ho aplikovat na další skupiny obyvatel.

A využije zase nenávisti těch, co jsme regulovali, použije ji proti těm, co jsme neregulovali, apod.

Stejně tomu tak je v případě dalšího daňového zákona, zákona o původu prosazování majetku, abych opět použil jeho laické označení. Nenávist vůči všem spekulantům, boháčům a jiným vykořisťovatelům zhmotníme do fascinujícího „všeci kradnú“ a zase vypustíme takový zákon v život.

Po boháčích začneme žádat majetková přiznání pro soudce, pak třeba pro vedoucí vlakových stanic, dosaď si každý, co chceš. Absolutní moc a kontrola. Nechci na stránkách právního blogu komentovat všeobecné skutečnosti, které popisují, proč jsou zmíněné konkrétní právní předpisy v rozporu s Ústavou a Listinou.

Dovolte odbočku. Vždycky, když vykládám právní předpis, snažím se pochopit, co tím autor chtěl říci, jaký smysl uvedený formální pramen práva měl a z čeho vycházel. Proto se i dobře vykládal starý občanský zákoník, který vycházel z principu, že se nic nesmí a člověk je nesvéprávná jednotka, nad níž musí mít stát dozor.

To se pak projevovalo v tom, že prakticky vše, co nebylo platným právem napsáno, bylo zakázáno a shledáváno neplatným. Stejně tak obráceně bude dobře vykládán nový občanský zákoník, protože je tu proto, aby sloužil lidem, slušným a čestným vztahům a vychází ze základní zásady, že smlouvy se mají dodržovat a lidé jsou svéprávní a svobodní. Jakkoli oba právní předpisy třeba pro svoji textaci schytávají hodně kritiky, je jejich základem jistá ideologie politická, ideologie mravní, společenská teorie .

Materiální pramen práva zřejmý, protože vyřčený.

Zlý sluha, nevyřčený pramen práva – nenávist, která prochází právními předpisy přijatými zejména v oblasti daňové, začíná pronikat do všech právních oblastí. Regulujeme snad proto, protože se snažíme postihovat „negativní jevy“? Není tomu tak. My chceme postihnout toho, koho nesnášíme, a proti němuž chceme projevit svoji zášť. Jak pak takový právní předpis vykládat? Je souladný s ústavou? Je souladný se základy demokratického právního státu? Ne, rozhodně ne. A je na nás na právnících, abychom se postavili proti takovému bezpráví.

V této souvislosti opětovně připomínám velmi nešťastné rozhodnutí Ústavního soudu ohledně zákona o evidenční povinnosti plátců DPH. Vždyť on je také postaven na nenávisti sui generis. Nenávisti k podvodníkům na DPH, která se šmahem přenáší na všechny občany a subjekty, které DPH odvádí do státního rozpočtu, neboť plátce DPH je podnikatel a podnikatel je nadávka pro zbohatlíka.

Vždyť uložená evidenční povinnost je nahrazováním činnosti státu a regulativ testů přiměřenosti prostě nemohla projít. Vychází z principu nenávisti a presumce: jsi zlý člověk a podvodník. Nemohla obstát už právě pro ten základ, že jejím zdrojem je nenávist. Nenávist k tomu, kdo něco má, vytváří, a proto si zaslouží jenom regulaci a dozor a nic lepšího.

Smutný pohled to na rok 2016 a na materiální prameny práva. Dějiny nás učí, když dochází k tomu, že pramenem práva je nenávist, chystají na nás něco nepěkného. Je válka či zlo diktatury přede dveřmi? To je otázka, na kterou těžko nacházím odpověď.

hr

 

Václav VlkVáclav Vlk
Advokát a partner v AK Moreno Vlk & Asociados Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Po ukončení studií působí stále v advokacii. Zaměřuje se zejména na přípravu procesních strategií pro klienty, všeobecné právní poradenství v oblasti občanského práva, všeobecné právní poradenství v oblasti obchodního práva, zastupování ve sporech týkajících se obchodních společností, nekalé soutěže, arbitrážních řízeních, procesní zastupování v občanském právu, rodinném právu. V trestním právu se věnuje obhajobě v hospodářských trestných činech a trestných činech veřejných činitelů. Dále se věnuje odpovědnostním vztahům a náhradě škody vůči státu. Publikační činnost v odborném tisku a denním tisku. Předseda výboru pro vnější vztahy České advokátní komory. Zapsán u Slovenskej advokatskej komory č. ev. 300231. Zakládající člen Unie obhájců ČR a člen prezidia Unie obhájců ČR.

Zdroj textu a foto: Česká justice