Nehledejte aroganci nahoře když ji máte přímo v baráku.

Tímto článečkem bych se s vámi chtěl podělit o zkušenost, kterou jsem získal v posledních dnech přímo ve svém bydlišti.

Kde kdo nadává (a v mnoha případech zcela oprávněně) na arogantní sprosté a tzv. „grófské“ jednání našich volených zástupců ať již v parlamentu, nebo naprosto zbytečném senátu. Takřka denně jsme svědky maškarády, kterou nám ukazují v poslanecké sněmovně. Nejhorší na tom je skutečnost, že je úplně jedno, za kterou partaj tam sedí, protože všichni mají jediný zájem, co nejdéle se udržet u koryta.

V poslední době jsem zjistil, že tato „nemoc“ je pravděpodobně více nakažlivá, než obávána „prasečí chřipka“. Dokonce bych ji mohl nazvat něco jako „svinská“, která se rozšířila a nadále šíří nebývalou rychlosti zejména mezi funkcionáři na všech úrovních. Stačí se podívat na jednání a chování volených i nevolených zastupitelů různých úřadů, kde každý občan je pro ně nesmírně obtížný hmyz, který neustále otravuje a vyžaduje nějaká plnění. No a končí to jak jinak na té nejnižší úrovni což jsou dnes místo tzv. totalitních „občanských výborů“, převážně představenstva bytových družstev.

S jedním takovým představenstvem, respektive s „jeho blahorodím“ panem předsedou, vedu cca půl roku takovou místní válku. Abych trochu přiblížil náš barák. Bydlím krátce, 43 let v jednom sídlištním 13-ti patrovém věžáku v bytě 3+1. Barák patří mezi ty „králikárny“ jak kdysi poznamenal jeden náš pán dramaturgo-prezident a byl to původně barák ze státní výstavby. Někdy v roce 1996 jsme domeček o 99 bytech zprivatizovali takovou tou „českou a pražskou“ privatizaci. To znamená, že jsme si každý koupili svůj byt, ale barák a tím i byty nadále patří družstvu. Marně vzpomínám na mou matinku (dejž ji pánbů věčný odpočinek), která bydlela na Slovensku v Košicích ve stejně staré králikárně a byt zprivatizovala tak, že za 10k (rozumíte dobře za deset tisíc SK) koupila byt 2+1 a za tři měsíce byla zapsána v katastru nemovitosti jako majitelka. Barák spravovala nadále firma, která ho spravovala předtím a matinka ji platila za služby.

Kdepak, v Česku to nešlo. Tady se muselo založit idiotské družstvo s idiotským vedením (kdopak by se do toho hrnul) a my jsme jak ty ovce, které bača vyhání na pastvu.

Moje místní válka začala letos v létě, když mně přišlo vyúčtování za spotřebu studené vody, kdy jsem s hrůzou zjistil, že mám doplácet 2777.- korun tvrdé české měny. Protože vyúčtovaná cena 86.- Kč za kubík vody se mi zdála nějak vysoká, začal jsem pátrat. I vypátral jsem, že vodárny družstvu účtovaly 53.- Kč za kubík. Tak jsem pátral dál a zjistil, že vyúčtování spotřeby, tepla, teplé vody a studené vody dělá pro družstvo v rámci outsourcingu nějaké sdružení bez právní subjektivity, prostě dvě buchty, které si daly obchodní název „Sdružení Něco & Něco“. Ono by to vypadalo blbě, kdyby tam bylo jenom Nováková A.  Toto sdružení zjistilo, že rozdíl v ceně vyúčtované družstvu za vodu a spotřebovanou vodu podle bytových měřičů činí bratru 130k, tak se holky nijak nenamáhaly co s tím. Celkovou cenu od vodáren podělily spotřebou vykázanou bytovými měřidly a vyšla jim krásná cena 86.- Kč/m3 no a tou pak vynásobily spotřebu vykázanou bytovými měřidly pro jednotlivé byty. No a hned se mi vyšplhala cena za mnou jakoby odebranou studenou vodu ze 4300 na 7000.- no, nenadchlo by to každého?

Nijak bych se ani nebránil, i když je to svinstvo, kdyby nebylo jedné maličkosti. Již dva roky předtím, upozornily vodárny vedení družstva, že u hlavního vodoměru končí v roce 2006 životnost pro kterou je garantována přesnost měření a je nutné objednat výměnu. Samozřejmě dva roky se nic nedělo. Proč taky, byly daleko důležitější věci, jako například sehnat tu správnou firmu se správnou provizi na zateplení baráku, další jinou podobnou pro výměnu oken za plastová, generálku výtahů atd., atd. Z takových akcí je přísun těch správných tintili-vantili a ne z nějaké výměny vodoměru, ke kterému bylo nutno udělat asi 5 m přípojku. Ze zajištění takové akce plynuly pouze problémy.

Upozornil jsem jeho blahorodí pana předsedu, že to je bordel, který vyústil v nadměrné spotřebě vody v rozsahu jeden a půl plaveckého stadionu na Slavii a nehodlám tento bordel podporovat. Samozřejmě jak jinak, následovala řada výmluv, zejména problém se sehnáním stavebního povolení na stavbu přípojky.

Docela bych to bral, kdyby se nejednalo o výkop cca 5 m v zeleni podél zdi baráku, kde nejsou žádné inženýrské sítě, žádný chodník, ulice, nebo jiná překážka. Navíc vodárny, které se nabídly, že tu akci zajistí, jen potřebují objednávku od družstva,  dělají denně desítky podobných akcí, takže zajisté mají dobré kontakty na těch správných místech. Jenomže na to nikdo nějak zvlášť nereagoval. 

Je zajímavé, že poté, co jsem vše (ale již až letos) rozvířil, během jednoho měsíce, byla nová přípojka vybudována a instalován nový vodoměr. Najednou vše šlo. Až na maličkost, vodárny to původně nabídly udělat za cca 44.000.- firma, kterou si opatřilo vedení družstva to udělala za pakatel 65.000.-. Kolik a komu z toho šlo do kapsy těžko doložit.

To jsem si dal. Jediný „beran“ ve stádu ovcí. Všichni ostatní to bez řeči zaplatili. Takže jediná „černá“ ovce jsem teď já, který si dovolil pochybovat o správnosti rozhodnutí váženého představenstva . No a aby bylo dílo dokonáno, a spravedlnosti učiněno zadost, obdržel jsem dnes od „jejich veličenstev“ vyděračský dopis s důrazným upozorněním, že pokud do 10 dnů neuhradím svůj obrovský dluh ve výši 2.100.- Kč, bude toto moje jednání představenstvo družstva považovat za hrubé porušení stanov. Následovat bude mé vyloučení z družstva a následně vystěhování z bytu. Z bytu, kde bydlím 43 let, tento jsem si koupil, plně zaplatil a nikdy jsem nikomu nic nedlužil. Nejhezčí na tom je, že naše zkur—é zákony jim to skutečně umožňují.

Teď mně tedy zbývají jen dvě možnosti. Stáhnout ocas a zaplatit, nebo jít shánět stan, který si pak postavím pod koněm na Wenzelplatzu. Což o to, kdybych byl sám, zvolil bych druhou možnost a pozval ke všemu novináře, případně televizi. Jenomže v bytě ještě bydlí moje lepší já v ženské podobě, můj nevidomý syn a přítelkyně Pepina – takto fena německého ovčáka. Takže volba je jednoduchá – Volte číslo 1. Nebo si někdo myslí, že mám vymyslet něco jiného? Poraďte.

Jak vidíte milí přátelé, zmrdy nemusíme hledat někde vysoko nahoře, máme je doma přímo na očích. No jo, koho jsme si zvolili, toho máme. Přesně jak v tom parlamentu.