První český král Vratislav II.

Autor: Milan Tůma

Vratislav IIByl přelom dubna a května 1085. Do německého města Mohuče se sjeli velcí tehdejšího světa. Také český kníže Vratislav II. Tady se mu splnil sen. Dostal na hlavu korunu.

Pro Přemyslovce Vratislava II. (nar. těsně po roku 1030-14. 1. 1092) to byla velká chvíle. A obrovské zadostiučinění za léta věrného válečného spojenectví s Jindřichem IV. (11. 11. 1050 – 7. 8. 1106), německým králem a od 31. března 1084 i císařem říše římskoněmecké. Na mohučské synodě (shromáždění církevní hierarchie) Jindřich IV. před nejvyššími církevními a světskými pány uznal Vratislavovy zásluhy na svém dlouholetém a krvavém tažení za císařským titulem, v boji o právo jmenovat církevní hodnostáře (investitura) i v půtkách s německými a rakouskými protivníky.

Jak napsal často se v datech mýlící analista, děkan kapituly kostela sv. Víta na Pražském hradě Kosmas (kolem 1045-21. 10. 1125), Jindřich IV. »učinil knížete českého Vratislava vládcem jak Čech, tak i Polska, vložil mu vlastní rukou na hlavu královskou čelenku a přikázal arcibiskupu trevír-skému Egilbertovi, aby ho v jeho hlavním sídle Praze pomazal za krále a vsadil mu korunu na hlavu«. Kosmas chybně tvrdí, že se to stalo roku 1086.

Ze slávy mocných kape krev

Byl to ale nesporně Vratislavův prestižní úspěch, i když korunu měl zajištěnu jen pro sebe, ne dědičně pro potomky. Vratislavovi vojáci se v čelných řadách Jindřichova vojska proslavili při dobytí Říma a vyhnání papeže Řehoře VII. (v úřadu 1073-1084, zemřel 25. 5. 1085), který byl překážkou Jindřichova korunování císařem (to ochotně učinil nový »vzdoropapež« Kliment III.).
Z Vratislavem vyslaných 300 elitních ozbrojenců se jich z římského tažení do Čech vrátilo devět. Ze slávy mocných kape krev. Což je memento z hloubi času i pro dnešek.

Pražská slavnostní korunovace Vratislava a jeho třetí manželky Svatavy Polské proběhla rukou arcibiskupa Egilberta v kostele sv. Víta na Pražském hradě v neděli 15. června 1085. (Podle Kosmy i některých novověkých historiků to bylo až v roce 1086. Ale že by takovou slávu dělali v pondělí a ne v neděli?) Vratislav však žil od nástupu na knížecí stolec roku 1061 na Vyšehradě, kde budoval světské i církevní stavby.

Vladař s orlím nosem

Vratislav II. byl nejen »silný jako lev, ale i mazaný jako liška«, napsal polský kronikář. Byl zdatným vojevůdcem, stavitelem hradů i kostelů, chytrým, šikovným, někdy i lstivým taktikem. V politice i na válečném polí.

Zhruba 180 centimetrů vysoký a zřejmě příjemně vypadající vladař s vysokým čelem, rodově charakteristickým orlím nosem, výraznýma očima a mírným předkusem byl druhorozeným synem Břetislava l. (1005-10. 1.1055, na knížecím stolci od roku 1037) a jeho manželky Jitky. Ano, té princezny, dcery markraběte Jindřicha z Babenberka, co ji podle Kosmovy kroniky mladík Břetislav (syn knížete Oldřicha z mimomanželského svazku s »pradlenou« Boženou) za dramatických okolností unesl z rodového kláštera v bavorském Schweinfurtu na řece Mohan.

S tím únosem to však nebylo tak horké, konstatuje v opozici Kosmovi Vratislav Vaniček v monografii o Vratislavovi II. Od června 1029 byla Jitka Břetislavovou ženou a vztahy mezi Babenberky a Přemyslovci byly dál dobré a vstřícné.

Bratr mu utýral ženu

Ze svých čtyř bratrů měl Vratislav vyhrocené vztahy hned se dvěma – nejstarším Spytihněvem (asi 1030-28.1.1061) a tvrtým v pořadí Jaromírem (pol. 30. let 11. stol.- 26.6.1090, od roku 1068 pražský biskup).

Spytihněv se po smrti svého otce začátkem roku 1055 ujal knížecí vlády. A pěkně zostra. Vyhnal z Čech abatyši chrámu sv. Jiří na Hradě, s ní i svoji matku Jitku a slovanské mnichy Sázavského kláštera. Moravě, kde měl svůj olomoucký úděl Vratislav, dal hned jasně najevo, kdo je pánem. Tři sta moravských předáků nechal pochytat a zavřít. Zděšený Vratislav uprchl z Olomouce do Uher.

Těhotnou manželku, jejíž jméno neznáme a kterou si nedávno vzal, zanechal na olomouckém hradě. K ženě přece nemůže být bratr krutý, spoléhal. Ale mýlil se.

Spytihněv nechal Vratislavovu ženu odvézt na hrad Letění nedaleko Benešova u Prahy. Musela snášet kruté zacházení. Když ji nakonec Spytihněv pustil, žena cestou do Uher v důsledku prožitého utrpení potratila a zemřela.

Asi po roce uherského exilu se Vratislav znovu oženil s dcerou tamního krále Ondřeje Adlétou. Měl s ní čtyři děti: prvorozeného Břetislava II. (český kníže 1092-1100), Vratislava (zemřel před rokem 1062) a dcery Jitku a Ludmilu.

Bratr Spytihněv II. nečekaně 28. ledna 1061 zesnul. Vratislav zasedl na knížecí stolec. Nechal převézt z Uher a ve sv. Vítu pochovat ostatky své matky Jitky, do Sázavy povolal zpět slovanské mnichy. Začal budovat sídlo na Vyšehradě. Ani ne po roce vlády mu 27. ledna 1062 zemřela také Adléta.

S třetí manželkou Svatavou, dcerou polského knížete Kazimíra (vzal si ji jako velice mladou už v srpnu 1062), pak měl dalších pět dětí: dceru Jitku, toho jména druhou, Boleslava (zemřel 1091), Bořivoje II. (vládl jako kníže 1101-1107 a 1117-1120), Vladislava I. (český kníže 1109-1117 a 1120-1125) a Soběslava I. (vládl 1125-1140).

Nešťastný pád z koně

Čilý šedesátník Vratislav II. měl nakonec velkou smůlu. Na vyjížďce spadl z koně a v důsledku zranění ve středu 14. ledna 1092 zemřel. Pohřben byl na Vyšehradě. Jeho hrob však dosud nebyl nalezen. Zřejmě je mimo dnešní půdorys kostela sv. Petra a Pavla, pod spodní úrovní nynějších hrobek hřbitova. Manželka Svatava ho přežila o plných 35 let (+1127).

Královská hodnost českého vládce Vratislavovou smrtí na dlouhých 73 let skončila. Získal ji až jeho vnuk Vladislav II. roku 1158 – opět jen pro sebe. Dědičně pak královský titul pro české panovníky definitivně zakotvil roku 1198 Vratislavův pravnuk Přemysl Otakar l. (vládl 1192-1193 a pak 1197 až 1230).

Zdroj článku a obrázku: Nový směr