Hidžábový Džihád

0

Tak tomuhle všemu vede nošení hidžábu… Čtěte děsivé informace o pozadí kauzy muslimských šátků a ombudsmanky

Autor: Benjamín Kuras

Islámský šátek zvaný hidžáb, o jehož vnucení českému sekulárnímu školství se vede soudní pře a mediální vřava, je tou první „měkkou“ zbraní islamizace a záklopka na stavidlech, jejímž povolením se vyvalí nekonečná lavina islamizačních požadavků a privilegií nepovolených jiným.

Ve Francii se spustila v roce 1989 a s velkým vypětím sil ji drží, alespoň ve školách, zákony sekularismu, čili zákaz vnějších projevů jakéhokoli náboženství. Británie, s opačnou politikou náboženské svobody, čili zákonné tolerance všech náboženských projevů, tu záklopku neubránila. Výsledkem je záplava těch nejradikálnějších prvků islámu do školství, profesí, médií, politiky a veřejného prostoru obecně, včetně stravování

Stále větší počty škol trvají na výlučném halal stravování, a to i pro nemuslimské děti. Hidžáby nosí většina muslimských žákyň a rostoucí počet učitelek. Na univerzitách se muslimští studenti dožadují vyčlenění z předmětů neodpovídajích koránské nauce, například evoluce. Školy s muslimskou žákovskou většinou (je jich už několik stovek) odmítají v dějepise vyučovat holocaust. Jak před 5 lety odhalilo šetření akce zvané „Trojan Horse“ (trojský kůň), desítky britských škol ovládly extrémistické muslimské rodiny přeměňující své státem řízené školy v islamistické instituce vyučující nenávist k západní civilizaci, odmítající učit výtvarnou, hudební a tělesnou výchovu a vyučující, jak se správně mají zlodějům usekávat ruce.

Hidžáb proniká do profesí lékařských a právnických, bere se jako samozřejmost u uniforem prodavaček supermarketů, stále častěji odmítajících zákazníkům prodat alkohol. Od zaměstnavatelů se žádají pro muslimské zaměstnance modlitební prostory a volný čas na modlitby. Firmy, které z těchto důvodů zaměstnance propouštějí, prohrávají u soudů vysoké odškodnění.

Začalo to tím nevinným hidžábem, jako jím to dnes se zpožděním začíná v Česku. Za vydatné podpory institucí jako ombudsmanka, rádoby hájící svobodu náboženského projevu, jímž ten hidžáb domněle je. Neměla by její pracovní náplní spíš být ochrana občanů před zlovůlí státu? A neměla by naopak být souzena ona za zneužívání pravomoci a perzekuci ředitelky dodržující školská pravidla?

To nejabsurdnější na tom je, že on ten hidžáb opravdu, ale opravdu, není projevem islámského náboženství. Znalci a znalkyně Koránu nás sice upozorňují, že je v něm toto slovo – znamenající bariéru nebo předěl – zmíněno pětkrát. Jenže ani jednou se netýká dámské garderóby. (Překládám z angličtiny, arabsky neumím, ale věřím, že překladatelé uměli).

Verš 7:46: „Hidžáb odděluje dvě vzájemně se uznávající skupiny mužů…“

Verš 19:16-17: „Marie odešla od své rodiny do místa na východě a uchýlila se („hidžábovala“) do ústraní…“

Verš 33:53: „Když něco od svých manželek žádáte, dělejte to zpoza zástěny (hidžábu), je to tak čistší pro vaše srdce i jejich.“

Verš 41:5: „Naše srdce jsou opouzdřena proti tomu, k čemu nás voláte, naše uši jsou těžké, mezi vámi a námi je hidžáb, takže si dělejte, co chcete a my taky“.

Verš 42:51: „Bůh mluví k smrtelníkovi jen zpoza hidžábu, nebo posílá posla…“

K pochybnostem, zda pokrývka hlavy (pod jakýmkoli jménem) je islámskou náboženskou povinností, nám přispěje i skutečnost, že ji nenosí mnohé významné muslimky, k nimž patří marocká královna. A naopak, určitá pokrývka dámské hlavy byla součástí (i když ne náboženskou povinností) většiny předislámských náboženství. Nic specificky islámského.

Dnešní hidžáb, v té formě, podobě a stylu, v nichž se šíří v islámských komunitách jako identifikační uniforma, je součástí islámu politického. To je ta část islámské doktríny, která se nezabývá vztahem člověka a Boha, nýbrž politickým a ekonomickým uspořádáním společnosti tak, aby jí vládli muslimové a všichni ostatní byli jejich poddaní, aby žena měly občanská práva poloviční a jinověrci žádná. Aby se odpadlictví od islámu trestalo smrtí, krádež useknutím ruky, homosexualita shazováním se střechy, ženská nevěra ukamenováním, veřejný projev něhy k opačnému pohlaví bičováním a kritika islámu vězením nebo zabitím.

Tento hidžáb je prvním testem právního státu. Když prezident Zeman říká, že hidžábem to začíná a burkou to končí, mýlí se. Pokračuje to mrzačením dívčích genitálíí, jichž se v Británii provádí každý rok tisíce a nikdo za ně není trestán, neboť strážci zákona mají strach být označeni za rasisty. Pokračuje to organizovaným znásilňováním nezletilých dívek, jehož se v Británii ději desetitisíce. Šariátskými soudy, které soudí v rozporu s domácími zákony. Mnohoženstvím, jehož jsou v Británii desetitisíce případů, netrestaných a na sociální podpoře. Sňatky nezletilých dívek, jichž jsou v Británii tisíce. Kolonizací celých čtvrtí a měst, kde se podle nejnovějšího průzkumu muslimské ženy domnívají, že Británie je ze 75% islámská, protože za celý svůj pobyt ve svém městě viděly z povzdálí projíždět jen půl tuctu Angličanů.

Končí to nastolením paralelní agresivní a expanzivní kultury postupně převládající nad domácí. Jestliže český soud rozhodne proti ředitelce školy, otevře stavidla antidemokratickému náporu, který zničí demokracii a právní stát. S pomocí naivních ombudsmanek a zelených mužíků domnívajících se, že hájí existující zákony. Ty zákony, jejichž smysl nám vrchní ideolog Muslimského bratrstva al-Karadáví vysvětluje takto:

„Vašimi zákony vás dobudeme. Našimi zákony vás ovládneme“.

Český národ se ještě psychicky zcela nezotavil ze dvou totalit. Proč máte tak silné nutkání mu nasazovat další?

Zdroj: EU Portál.cz