Chiméra nezávislosti České televize

0

Autor: Petr Štěpánek

Petr ŠtěpánekMyšlenka, že existence tzv. koncesionářských poplatků garantuje nezávislost televize a rozhlasu veřejné služby, zatímco financování ze státního rozpočtu jejich nezávislost ohrožuje, je zcela iluzorní a ve skutečnosti je to jen zbožné přání odpůrců změny financování, ať už jsou jejich motivy jakékoli. Nic takového prostě neexistuje.

Kdyby cokoli takového platilo, pak z toho nemůže vyplývat nic jiného než, že nemáme ani nezávislou justici, ani nezávislou policii, ani nezávislého ombudsmana, ani nezávislý NKÚ atd. atd., neboť všechny tyto instituce jsou také financovány ze státního rozpočtu. A na druhou stranu by z toho vyplývalo, že jedinými skutečně nezávislými institucemi v České republice jsou Česká televize a Český rozhlas. Obě tvrzení trochu skřípou, protože jisté mouchy lze nalézt tu i onde. Takže ve financování to zřejmě nebude.

Nezávislost příslušné instituce totiž musí garantovat odpovědní lidé, v případě České televize a Českého rozhlasu jejich manažeři a redaktoři, nikoli to, že peníze na účet příslušné instituce připutují tak nebo onak. Selhání konkrétních lidí nijak nesouvisí s tím, zda svůj plat dostávají z té či oné kasičky.

Myšlenka, že redaktor XY či manažer YZ je více nezávislý, když mu televizní účtárna posílá měsíční plat z peněz pocházejících z televizních poplatků, než tentýž redaktor XY či manažer YZ, kterému tatáž televizní účtárna bude posílat měsíční gáži z peněz, které do televize doputovaly ze státního rozpočtu, je úsměvná. Bude to stále stejný redaktor XY či manažer YZ.

Zda a v jaké výši peníze do televize a rozhlasu doplynou, garantuje v obou případech zákon. Otázka: Kdo určuje množství peněz, které do médií veřejné služby doputují prostřednictvím koncesionářských poplatků? Odpověď: Poslanci a senátoři, kteří výši televizního, respektive rozhlasového poplatku stanoví zákonem.

Otázka: A kdo bude určovat množství peněz, které do médií veřejné služby doputují prostřednictvím státního rozpočtu? Odpověď: Opět zákonodárci, ti samí jako v předchozím případě. Množství peněz, které do médií veřejné služby doplynou ze státního rozpočtu, by také stanovil zákon, nejlépe jako mandatorní výdaj.

Ano, může se ozvat námitka, že politici podlehnou pokušení a přiškrtí přísun peněz ze státního rozpočtu. To samozřejmě nelze úplně vyloučit nikdy. Jenže stejně nelze vyloučit, že politici přiškrtí veřejnoprávní média drastickým snížením koncesionářských poplatků. Takže, jaký je v tom rozdíl? Žádný. Koncesionářské poplatky žádnou nezávislost nezpůsobují ani nezaručují.

Platí naopak jediné: Více než dvacetiletá zkušenost s fungováním České televize, kdy vždy byla a stále je převodovou pákou a hlásnou troubou zdejších „pravdoláskovních“ struktur, tedy pouze jedné politicko-společenské názorové skupiny, vše výše uvedené jen a jen potvrzuje.

Zdroj: Blog autora